Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Domluva

1. 6. 2011

„Ale tati.“ozve se David. „Vždyť jsem v našem pokoji a ne v jeho.“
„Mě nezajímá v čím pokoji jste, já jsem říkal, že ho nikdo nemá obtěžovat.“přeměří si Edward ty dva pohledem.
„A to že ho Erik v noci přepadl to ti jako nevadí?!“vypění hned i Adam.
„To co dělal Erk, vás vůbec nemusí zajímat, s ním si to taky ještě vyřídím.“zamračí se Edward. „A ted ho už pustě a to hned!“Ruce, kterými mě dvojčata drželi, se povolí a já jim vyklouznu. Popadnu tričko a celý červený vypadnu z pokoje. Edward dál řve po Adamovi a Davidovi, takže raději uprchnu do svého pokoje. Za zavřenými dveřmi se sesunu k zemi. Proč jen na ně musí tak řvát. Nesnáším křik a kort když je vyvolaný kvůli mně. Za chvíly se ozve nesmělé klepání na dveře. Rychle vstanu, trochu se upravým a otevřu je.
„Ahoj, já jsem Ethan.“usměje se na mě kopie Erika. „Posílá mě za tebou Erik.“
„Pojď dál.“zamračím se a udlám místo ať může kolem mě projít, sotva tak udělá tak zavřu dveře. „Tak co Erik potřebuje?“zeptám se Ethana a sednu si na postel.
„Jen chce abys věděl, že to není tvoje vina co se tady děje.“ušklíbne se. „Je to jen naše vina, protože se nedokážeme držet zpátky.“
„Jenže kdybych tu nebyl, tak byste neměli důvod se držet zpátky.“zamračím se.
„Jsi vážně rozkošný.“usměje se Ethan. „Kdyby jsi tu nebyl, tak bychom dělali jiné blbiny. A navíc můžou být rodiče rádi, protože teď máme důvod chodit do školy a být doma a to jsi ty.“
„To jsem teď úplně nepochopil.“ozvu se.
„Nevadí.“usměje se a políbí mě na čelo. „Radši už půjdu než mě tu najdou rodiče.“spiklenecky na mě mkne a vykrade se z pokoje. Jen nad tím zakroutím hlavou. Tahle rodina je fakt divná. Radši bych neměl vycházet z pokoje. S tímhle nápadem si vytáhnu knížku z cestovky a zahrabu se do postele. Ze světa, do kterého jsem se v knížce ponořil, mě vytrhne až klepání na dveře a hlas oznamující mi, že je oběd. S povzdechem knížku zaklapnu a vydám se do jídelny. Po cestě se ke mně přidá Sam.
„Taťka Adama a Davida potrestal sekáním zahrady.“usměje se na mě. „A Erika zákazem kreslení.“
„Kreslení?“otočím se na něho se zdviženým obočím.
„Erik je náš talent přes kreslení, Evan přes zpěv a klavír a Ethan přes housle.“vysvětlí mi. „Erik už si teď kouše nehty, protože, jak říká ho zrovna popadla múza a on ji nemůže ztvárnit.“
„Chudáček.“zamračím se.
„Jen ho nelituj. Rodiče se nad ním za chvíli smilují, protože už teď s ním není k vydržení.“ušklíbne se a otevře mi dveře do jídelny.
„Tomiiiii.“ozve se hned a já se ocitnu v rukách Erika. „Ani nevíš jak se mi stýskalo. Pojď sedneš si vedle mě.“
„Dej ty pracky pryč ty přerostlá kryso.“ozve se ode dveří kuchyně ve kterých se objeví Adam.
„Nedám.“usměje se na něj Erik.
„Taaatiiii.“zařve Adam a do jídelny se hned vřítí Edward, který hned zhodnotí situaci.
„Pusť Toma Eriku.“přikáže a Erik mě ihned pustí. Odstoupím od něho a s pokrčením ramen přejdu ke stolu, kde se posadím mezi Evana a Ethana. Adam si povzdechne a sedne si naproti mně. Za chvíli dojde i David a sedne si vedle něj. Erik si sedne vedle Ethana a Sam si sedne taky naproti. Edward si sedne do čela stolu. Nakonec dojde i Mariana, která nám nese večeři.
„Kluci, vážně by ste se měli ohledně Toma uklidnit. Nemůžete ho na každém kroku líbat.“spustí na kluky. „Jediní, kteří se drží, jsou Evan a Ethan a za to je musím pochválit.“
„Díky tati.“usměje se Ethan a položí mi ruku na stehno.
„Snažíme se, abychom ho nevystašili jako naši sourozenci.“zašeptá jemným hlasem Evan a posune se tak, že se svou nohou přitiskne k mé. Super, ti dva si snad dali heslo hlavně nenápadně, ale jinak jsou stejní jak ten zbytek. Ethanova ruka se posune o něco víc a pak mi jemně stiskne nohu. V tu chvíli mám co dělat, ať nezčervenám. Opatrně naberu lžící polévku a začnu jíst. Určitě by to bylo o mnohé snžší kdyby mě pod stolem pořád někdo nerozptyloval. Celý oběd pokračuje podobně. Když se o mě Evan o něco víc otře nohou, nebo Ethan stiskne ruku, tak se mi jen tak tak daří udržet příbor.
„Tome zítra se pojedeme podívat do města po uniformě a po vybavení na fotbal.“usměje se na mě Edward někdy během jídla.
„Můžeme jet taky?“zeptá se hned Adam.
„Jo, můžete mu pomoct s kopačákama.“povzdechne si Edward.
„Tati?“ozve se vedle mě jemný šepot.
„Copak Evane?“
„Můžu jet taky s váma? Chtěl jsem si koupit nové cédečka.“usměje se Evam. Má vážně krásný jemny úsměv. S blonďatými vlasy a zelenými oči mu to dodává až éterický dojem. Jako by vystoupil z pohádky plné elfů.
„No jo můžeš, myslím, že ty si to dokonce zasloužíš, když neotravuješ Toma.“usměje se na něj Edward. Za nedlouho už jsme po obědě a začneme se postupně vytrácet. Já se vydám směrem k mému pokoji. Měl bych si konečně vybalit ten kufr. Až na shodech si všimnu, že za mnou jde Evan.
„Proč vůbec tak šeptáš?“prohodím přes rameno.
„Nemůžu pořádně mluvit, protože neustále zpívám a na mluvení už mám moc vysílené hlasivky.“pokrčí rameny a dožene mě. „Jak nás vůbec rozeznáš?“
„Lehce.“pokrčím rameny. „Jste všichni stejní a přitom jiný. Vem si Adama a Davida. Adam je slušný a tišší, kdež to David je hodně výbušný a ochranitelský a oboum se to odráží v postoji. Ty jsi jemný a skoro dokonalí, kdežto Erik je více energický, nespoutaný. A Ethan je uhlazený.“
„Skoro dokonalý?“zachraptí a já v tom jemném zvuku uslyším, že se usmívá.
„Jemná jizva nad pravým obočím, které skrýváš pod afinou.“usměju se.
„Prohlížel jsi si mě.“prohlásí sebevědomě.
„Chtěl jsem se podívat na člověka co mě omacává.“pokrčím rameny.
„Ale máš dobrý zrak, nikdo si té jizvy nevšiml.“
„Člověk musí vědět po čem se kouká.“kývnu na něj na konci schodiště a odejdu do pokoje, kde si začnu vybalovat oblečení. Za nedlouho se po patře rozvina píseň Ave Maria. Evan má vážně krásný hlas a spolu s Ethanovými houslemi tvoří nádherné duo. Sám si začnu nevědomky taky prozpěvovat. Jo hodiny zpěvu a i já znám takové klasické písně nazpaměť. Po dovybalování věcí se převleču do cvičebního úboru a upaluju do Samovi tělocvičny. Jsem tu první den, ale už si začínám zvykat. V tělocvičně se zahřeju a pak začnu bušit do boxovacího pytle. Přeruší mě až příchod Sama.
„Jak vidím, tak jsi neodolal.“uměje se na mě.
„To víš, nerad bych vyšel z kondice.“usměju se na něj zpět.
„Tak pak můžem dát cvičný zápas. Jen se zahřeju.“kývne na mě. Ani ne za deset minut stojíme v ringu a začneme opět měřit své síli. Pořád mě ještě bolí modřiny z minula, ale nenechám ho vyhrát. Otočky, kopy, údery pěstí. Vše na sebe navazuje v rychlém sletu. Ani nevím jak dlouho bojujeme, ale jisté je, že je to hodně vyrovnaný boj. Nakonec se mi přece jen podaří ho skolit a vyhraju. Unaveně si sednu uprostřed ringu a zhluboka dýchám. Najednou se ozve z druhého konce tělocvičny potlesk. Nechápavě se podívám tím směrem a uvidím Adama, Davida, trojčata a Marianu.
„Myslím, že tohle byl zatím nejlepší zápas, co jsem kdy viděla.“usměje se na mě Mariana.
„Proč vůbec nebojuješ na soutěžích. Měl by jsi být mistrem ty a ne náš slabí bráška.“pochchtává se Erik na účet Sama.
„Protože je podviživený.“zadýchaně mu odpoví Sam.
„Nejsem podviživený.“zamračím se a zčervenám. Nesnáším, když někdo řeší moji váhu.
„Kolik vážíš?“ozve se Evan ochraptěle.
„Třicet osum kilo.“zahledím se mu přímo do očí.
„Tak ihned do kuchyně.“zavelí mi Mariana. „Musím tě vykrmit.“
„Vždyť jím normálně.“usměju se. „Jen prostě míň vážím.“pokrčím rameny.
„Přibereš, nechem mít v posteli kostru.“ozve se poprvé za celou dobu Ethan.
„A kdo říkal, že budu ve vaší postely?“zeptám se ho mile.
„Během toho, co jste se tady pralim tak jsme se shodli, že tě raději budeme mít všichni, než aby tě měl někdo úplně cizí.“vysvětlí mi s přehledem David.
„Tak já se raději zdekuju. Vyřiďte si to mezi sebou a Tome nezapomeň se přijít najíst.“ozve se Mariana a uteče.
„A kdo si k sakru myslíte, že jste, že můžete rozhodovat za mě?“ozvu se podrážděně.
„Ode dneška jsme tvý kluci.“usměje se na mě Erik. „Ber to z té pozivitvní stránky. Kdo jiný se může chlubit, že má šest kluků?“
„Jenže na co mi tolik kluků bude?“zeptám se zoufale.
„Alespoň ti bude vždycky někdo nablízku, když budeš něco potřebovat.“pokrčí Sam rameny.
„Počkej, ty s tím jako taky souhlasíš?!“nevěřícně na něho vytřeštím oči.
„Radši se o tebe budu dělit, než abych tě neměl vůbec.“odpoví mi a já jen nevěřícně polknu. „Navíc to zůstane v rodině.“usměje se a tím mě připravý i o rozumné myšlenky.
„Nechcete si to nejprve vyzkoušet jak nám to bude klapat, než se rozhodnete proto abyste se mnu chodily?“vyžblebtnu.
„Když tě to udělá šťastným, tak ze začátku spolu můžeme chodit jen na zkoušku.“pokrčí Ethan rameny. „A teď už upaluj na tu svačinu.“

 

 

fotografie0350.jpg

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

chudáček...

(Mia, 2. 8. 2011 21:01)

Kdyby ho alespoň nechali říct, že nikoho z nich nechce, nebo něco.... Rozhodovat za něj je fakt hnusný...

mě klepne

(sisi/ctenar, 9. 6. 2011 18:33)

tak tohle je fakt rodinka plná Úchylů xD

třídění

(Kana, 4. 6. 2011 10:02)

je u mě třídění SB, tak jestli chceš zůstat, tak se zapiš =)
čas je do 10.6 =)

....

(ElenEstel, 2. 6. 2011 19:23)

wow .... to je nádherný moc se mi to líbí a jsem ráda že se umí aspoň dohodnout na kompromisu když už nic jiného taky trochu lituju Toma a zároveň doufám že to zvládne a somozřejmně jsem zvědavá co řeknou na jeho dezerty

XD

(Yoku, 1. 6. 2011 22:22)

Šest?! O.o nějak hodně, ale jak se říká, čím víc, tím líp :D strašně moc se těším jak si to Tommii vyřeší=na další díl ^3^

Smích

(Lucka, 1. 6. 2011 21:47)

:D U toho konce jsem se málem počůrala smíchy. Fakt super povídka, sice je to jeden úchyl vedle druhýho, ale je to super :D Honem další dílek, jsem zvědavá, jak se to mezi nimi bude vyvíjet.

super xD

(Liliana, 1. 6. 2011 21:17)

Tahle povídka je čím dál víc lepší a perverznější to se mi líbí určitě rychle další dílek. ♥♥♥

toto ma dorazilo

(pepa, 1. 6. 2011 21:11)

Skutočne bude chodiť zo šiestimi? Už teraz ho ľutujem, chudáčik. inak veľmi pekné. Ďalší dielik čím skôr :)

fíha..chci taky XD

(Kana, 1. 6. 2011 20:53)

počkej jako mít šest kluků....no, sem zvědavá, jak to dopadne. doufám, že i na konci skončí všichni spolu, nerada bych někoho z nich ztratila =)