Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Mozart

19. 11. 2013

 Samozřejmně hned další hodinu se k nam nasáčkují dvojčata. Mrzutě se podívají na Yoichiho.
„No alespoň ho bude někdo ve třídě hlídat.“prohlásí nakonec Adam a spolu s Davidem ssi sednou do lavice za nás.
„O čem tu sakra mluvíš?“nechápavě se na něho podívám.
„No o tom že s tebou bude chodit i Yoichi.“řekne mi bez obalu David, „Byl za náma než začlo vyučování a dost do podrobna nám vysvětlil jake bude mít výhody, když s tebou bude chodit i on.“ Nechápavě na ně vyvalým oči. Proboha kam jsem se to jenom dostal? Raději se otočím na tabuli a v klidu se rozdýchávám. Zbytek dne proběhne jakžtakž v pohodě s občasýma návštěvama a kolizema s mýma sedmi klukama.

 

Po skončení školy se jim vymluvím a zdrhám na autobus. Ještě, že mi Filip řekl jak se k tomu hotelu dostanu. Nastoupil jsem a z okna už jsem viděl jen nechápavé pohledy mých kluků. Za půl hodiny už dojedu na místo. Vystoupím a dám se k zadnímu vchodu do kuchyně. Velikost a krása té budovy mě zarazila. V hlavě mi začne docházet že to nevypadá jako 3 hvězdičkoví hotel, kde jsem doposud pracoval. S povzdechem otevřu dveře do kuchyně a hned se na mě otočí všichni v kuchyni.
„Dobry den, jmenuji se Tom Mizuki Sein.“ukloním se po japonském způsobu.
„Aha tak ty budeš naše posila z Ameriky, už jsme tě očekávali.“usměje se na mě mladyý muž okolo 28, „Jsem Ichizuka Takeschi a jsem tady šefkuchařem. Už jsem o tobě hodně slyšel od Filipa. Dneska tady představíš ten svůj nový dezert Srdce z ledu.“ zahrne mě informacemi můj nový šéf a odvede mě na kraj kuchyně, kde jak už vidím mám vše na daný dezert připravené. „S ostatnímy se seznámíš až na konci dne je tu dneska rušno.“ usměje se na mě ještě a nechá mě ať začnu s přípravou. Na svém místě uvidím i pracovní oblečení tak se jdu ještě převlíct do šatny a pustím se do toho.

 

 

„Šéche.“ozve se a do kuchně se přiřítí číšnička. „Celá desítka si objednala nějaké Srdce z ledu, odkdy něco takového děláme?“ Všechny pohledy v kuchyni se stočí na mě.
„Ode dneška.“odpoví ji šéf a otočí se na mě, „Vzládneš to je to osm kusů.“
„Za deset minut je to hotové.“usměju se a rychle se pustím do toho. Čokodortíky dám jen na ohřátí do trouby, potřu je krémem do tvaru srdce a potápím je do tekutého dusíku. Všechny naaranžuju na talíře a postupně je odnesu na okýnko kde si je odebere číšnička. Jen co si je vezme tak si oddychnu že jsem to stihl. Za deset minut se přiřítí číšnička však znovu.
„Chutnalo jim to a další tři stoly si to srce přejí taky.“usměje se na mě. „Potřebuju jich dalších osm.“ A tak to šlo po zbytek večera, za půl hodiny si nikdo žádný jiný dezert neobjednával. Po šichtě už jsem kantáre a jen se svalím na židly.
„Tak co jsi v poho?“otočí se na mě šéf.
„No jo, horší jak škola to rozhodně není.“usměju se a ostatní se rozesmějou.
„Víš o tom že zítra sem budeš muset naklusat a pomoct nám, až se to rozkřikne zítra tak tu odpoledne bude nával.“usměje se na jeden z kuchařů.
„To je sice pěkné ale musím do školy a do kroužků.“zamračím se.
„No ale jak to pak uděláme?“koukne na mě šéf.
„A nestačí vám podrobný návod?“kouknu na něj s prosícím pohledem.
„No to by možná šlo.“začne o tom uvažovat. „Ale budeš to muset s Yuichim projít:“ ukáže na jednoho z kuchařů s krátkýmy hnědými vlasy trčících do všech světovích stran.
„Tak to leda ještě ráno před školou, nebo o přesávce na oběd?“zauvažuju.
„Tak u obědové přestávky.“usměje se na mě.
„Uff.“oddechnu si, „alespoň zas nebudu muset ráno tak brzo vstávat.“ A ostatní se začnou tlemit,. Po naší diskuzy se všichni seznámíme a ochutnáme můj výtvor. Po dlouhé době se konečně v deset večer vymotám ven, ani převlíct jsem se nestihl, jen jsem si naházel své věci do tašky, a chci jít domů, jenže mi tehdy nastane dilema jak se tam mám dostat, jelikož autobus tam nejezdí a na kluky nemám číslo. Se svěšenou hlavou se smířím že budu muset pěšky, jenže vůbec nemám tucha kam. Ze zadumání mě až vytáhne Yuichi.
„Nad čím tady dumáš?“usměje se na mě.
„Jak se dostanu domů“povzdechnu si.
„Vezmu tě autem jestli to máš daleko, ale kde vůbec bydlíš?“usměje se na mě znovu a v očích se mu zatřpití světlo z pouliční lampy.
„No u ředitele Foresterovi střední školy.“odpovím.
„Normální?“optá se mě a když přikývnu dopoví, „Tam cestu kupodivu znám sám jsem ale chodil na kuchařskou.“ a vyzve mě abych si sedl k němu do auta. Cesta proběhne jen s doprovodem písní z radia. Ani nevím kdy ale usnu.
„Pane učitely vstávat“probudí mě ze spaní hlas Yuichiho.
„Učitely.“zamžourám na něho nechápavě.
„No zítra mě přece budeš učit ne?“usměje se na mě a jemně mě vypakuje s auta a s mím 'tak zítra' se rozjede. Povzdechnu si jak už dneska a několikrát a vydám se k domu, ale tak ani nedojdu a vyřítí se na mě Evan a skočí mi do náruče.
„Kde si byl zlatíčko“ zachraptí mi do ucha.
„V práci, slavíčku.“chytnu ho za ruku a jdu s ním do domu, „Ale těd už jsem vážně unavený a chci si jít lehnout“
„Slavíčku, to se mi líbí.“promluví s chraptivím hlasem, ale víc už neslyším, vidím jen kluky jak se ke mně ženou z domu a sesunu se do požehnané tmy, nechci víc řešit.

 

 

Zachytím ho jak se sesouvá k zemi a zdvihnu si jej do náruče. Je vážně lehký a to i pro mě , když pomyslím že nemám moc vypracovanou postavu.
„Evane, co se dějě?“zeptá se mě v šoku David co ke mně doběhl jako první.
„Nevím, asi na něho dolehla pásmová nemoc.“promluvím svým chraptivím hlasem. Nečekám a odnesu svého miláčka k němu do pokoje , kde ho vysleču a položím na jeho postel. Kluci mě kupodivu nechají, jen mi řeknou ať na něho dohlídnu a odejdou. Potichu se vysleču i já a lehnu si k němu. Nechci riskovat, že dostane horečku uprostřed noci a nikdo si toho nevšimne. Přitulím se k němu. Nevím proč ale něco mě k němu táhne jako by on ví jak se cítím i jak myslím a byl nějak víc se mnou spřízněný než moje kopie. S touto myšlenkou a s úsměvem na rtech, usnu těsně natisknutý k němu.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Díky

(Lucka, 24. 2. 2014 10:22)

Nádhera, moc děkuji za další dílek!!! :)

...

(ElenEstel, 16. 2. 2014 21:54)

wow to je nádherný moc se mi to líbí

:3

(Maky, 31. 12. 2013 18:02)

jeste jednou uzasne, hrozne moc dekuju ze si se navratila a uz se tesim na pokracko :D

Neverím ... WAU

(CrazyBox , 22. 12. 2013 17:20)

Keď som preklikávala stránky a prišla na t, že tu opäť pribudla ďalšia časť nemohla som tomu uveriť. A ešte k tomu časť Emotions ... prečítané a ešte si to niekoľko krát prečítam ... dúfam, že sa to tu opäť rozbehne

;-)

(Ella, 2. 12. 2013 18:50)

Už jsem ani nedoufala že nějaký díl ještě někdy přidáš ... :-D už teď se těším na další díl , byla to super kapitolka