Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Škola

21. 6. 2011

„Už jsme tady.“řekne sotva dojdeme k jedněm nerezovým dveřím. Edward na nic nečeká a otevře je. Spolu pak vejdeme do velké kuchyně, kde ve vzduchu poletují vajčka.
„No tak děcka, člověk by si myslel, že vás to házení vajček konečně přejde, když už jste v třeťáku.“usměje se na tu sebranku, která číta si jen tři lidi, Edward.
„Pane ředitely čím si jen zasloužíme, že jste nás přišel tak brzo po ánu navštívit?“usměje se na Edwarda zelenovlásek co zachytí vejce a opatrně jej položí do mísi k ostatním vajíčkám.
„Vedu vám nového studenta.“odpoví mu Edward. „No tak pojď Tome jen se nestyď.“pošoupne mě směrem k nim.
„A jste si jistý, že patří do naší třídy?“zeptá se černovlásek, co si jako jediný s nimy neházel s vejcem a stál vzadu opírající se o okno. „Vždyť je tak malinký ani uniforma mu není.“
„Já za to nemůžu, že je šijou pro obry.“odseknu mu. Nenechám se ponižovat takovým namyšleným debilem přece.
„Ale ostrý jazyk má, Yoshio.“usměje se třetí kluk s jemně narezlími vlasy.
„A kouzelné ruce.“řekne Edward. „A proto, i když mu je teprve čtrnáct, bude ve vaší třídě.“
„Tak počkat. Mu je črtnáct?!“zamračí se Yoshio. „Neměl by být ještě na nižší střední škole?“
„Hmm.“zatváří se Sei zamyšleně. „Jo měl, jenže on chodí na školu v Americe, takže už letošek má za sebou, takže tu je na prázdniny.“
„Jo taky bych prázdniny trávil raději jinak než chozením do školy.“pokrčím rameny.
„Tak to teda ne.“vyjede po mě hned Sei. „Když tě Edward může přinutit hrát fotbal, tak já tě můžu donutit vařit. A tvým prvním úkolm bude vymyslet nový sedvič či chleba na svačinu.“
„Super chleba.“ušklíbnu se.
„Kluci ti už zbytek vysvětlí, tak se zatím měj.“rozcuchá mi vlasy a zmizí. Zmetek jeden.
„No tak pojď mezi nás.“pokyne mi zelenovlásek s úsměvem a já ač nerad tak udělám.
„Abys vůbec věděl jak nás máš oslovit, když budeš potřebovat“ušklíbne se na mě černovlásek. „Tak já sem Yoshio, ten zrzek je Dai a zelenka je Atsushi.“
„Jo jasně, až budu potřebovat pomoct tak se ozvu.“vypláznu na něj jazyk.
„Nevšímej si ho, Yo je jen hodně mrzutý, ale na to si po čase zvykneš.“usměje se na mě Atsushi. „Jinak pracovat může tam n ato místě.“ukáže směrem k pracovnímu místu u okna. „Je navíc a jako ingredience můžeš použí cokoli, co tu je.“
„Jo dík. Akoát kolik toho mám udělat a do kdy?“zeptám se ještě.
„Kolem půl dvanácté až. Takže se neboj máš ještě dost času. A asi tak dvacet, třicet. Normálně se jich tu dělá víc, ale když to budeš dělat poprvé.“usměje se na mě naposledy a otočí se ke svému místu. Yo a Dai už mezitím začli vařit. Na nic nečekám a vydám se na své místo. Z okna mám krásný výhled na dvůr. Otevřu okno a ovane mě ještě stále trochu chladný vzduch. V tom dostanu nápad na ten „sendvič“. Vytáhnu si z aktovky zástěru a dám se do práce. Jako první budu potřebovat banány. Za chvíli už jsem plně zaměstnán mícháním těsta na banánový chléb. Naliju ho do několik forem na chléb a dám péct. Mezitím si nakrájím zbylé banány na kolečke, které dám na plech. Pak začnu porcovat ananas. A tak dále. Krátce po jedenácté už jsem naštěstí hotový. Oddychnu si. Sedviče jsou přpravené a nasáčkované do papírových sáčků.
„Jak vidím tak jsi to zvládl. Jsem zvědavý jak to bude chutnat.“ozve se těsně za mnou Yoshio.
„Jo to já taky.“točím se na něj s úsměvem a pomůžu mu všechno dát na vozík. Všechny sedviče se pak odvezou do jídelny a předají kuchařkám, které je vyrovnají do chlazeného pultu.
„Jedna třída vždycky dělá sedviče, jenže by to nestačilo zcela jistě pro celou školu a ještě mi řekni komu by stačil na oběd sedvič? Takže tu vaří i kuchařky normální jídla.“vysvětlí mi Yoshio.
„Co máme nadepsat nad ten nový sedvič?“zeptá se z ničeho nic jedna z kuchařek.
„Dotek léta.“usměju se. ZA chvíli dovnitř začnou proudit studenti.
„Pojď si taky nečo koupit, než to bude všechno pryč.“strčí do mě Atsushi, který přijde spolu s Daiem.
„Dostal jsem z domu.“vysvětlím mu a jdu si sednout k nějakéu stolu. Ven se mi moc nechce, když tam fouká ještě chladný vánek. Ještě než stihnu otevřít svůj oběd tak si ke mně přisednou mí „kluci“.
„Jak jsi se měl?“usměje se na mě Adam.
„Ani nevíš jak se mi stýskalo.“vzlykne David.
„Nebuzeruj furt, Davide.“štouchne ho Erik. „Ahoj Tomí.“
„V těláku to byl, ale zápřah.“odychne si Sam a svalí se na židli.
„Myslím, že jsem si zlomil nehet.“zamračí se Ethan.
„Neměl jsi tak bušit do kláves.“zachraptí Evan. No jo prostě normálka, kdyby každý z nich neprošel kolem mě a nelípnul mě na tvář. Za chvíli k nám dojdou i ti ři z mé třídy a sednou si na poslední volné místa u našeho stolu, každý z nich má na podnosu jeden z mých sedvičů. Potajmu se usměju.
„Vy se znáte?“otočí se Atashi na kluky a hlavou kývne na mě.
„Je to náš kluk.“řeknou bratři svorně. Hmm až moc naráz, že oni to nacvičovali.
„Jako všichni?“začne se Atashi smát.
„Jo.“odpoví mu Erik. „Nějak jsme se doma nemohli dohodnout, kdo pro něj bude nejlepší, takže to nakonec dopadlo takhle.“
„Zajímaví řešení.“ozve se Yo.
„Jo to docela jo, ale alespoň ho pořád někdo může hlídat.“odpoví mu Sam.
„Když už jsme u toho hlídaní.“ozve se Evan chraptivě. „Tak papej, zlatíčko. Jsi strašně moc hubený, musíme tě trochu vykrmit.“otočí se na mě a kluci souhlasně pokývají hlavou. S povzdechem otevřu svou krabičku s jídlem a pustím se do vynikajících onigiri. I kluci se pustí do jídla. Po celou dobu jídla u stolu šumí živí rozhovor. Jen já a Dai se nezapojujeme.
„Je to vynikající. Moc se ti to povedlo.“řekne mi Dai a zčervená. Jako první okusil můj sendvič.
„Děkuju.“usměju se na něj. I Atashi mi jej pochválí a i když tomu nemůžu uvěřit tak ji Yoishi prohlásí, že přece jen mě dali asi do správné třídy.
„Pfff taky to musí být výborné, když to dělal Tomík.“řekne David. „Je totiž jeden z nejlepších kuchařů, kterého znám.“
„S tím musím jen souhlasit.“usměje se Sei, který se objeví v tu chvíli za ním. „Taky jsem si šel jeden sendvič koupit. Ještě, že jsem si nechal prozíravě jeden schovat. Už jsou vyprodané. Můžeš mi říct co je uvnitř?“
„Je to jen banánový chléb. Na něm vrstva anasového pyré, pak sušené banány v čokoládě, pak vrstva pyré z kiwi, pomeranč a jablečná kaše s mrkví. Princip ovocného salátu.“pokrčím rameny.
„Jednoduché a chytré.“usměje se Sei a odejde.
„Kdes na to přišl?“zeptá se mě Atashi.
„Podíval jsem se z okna.“usměju se.
„Hmm asi se z něh budu koukat častěji.“ušklíbne se Atashi.
„Málem bych zapoměl.“praští se Adam dlaní do čela. „Po škole je trénink fotbalistů.“upozorní mě.
„A já tě chtěl upozornit, že je večer kendo.“zamračí se Sam.
„V poho, zvládnu oba tréninky jestly se nekryjí.“pokrčím rameny.
„Přinesem ti něco k jídlu. Ať máš energii na ten druhý trénink.“ozve se Erik a Evan a Ethan souhlasně přikývnou.
„Ale něco lehkého prosím, ať se pak můžu pohnout.“usměju se na ně. A jako na povel zazvoní jako upozonění na to, že se máme vydat do tříd. Všichni se neochotné pozvedáme.
„Počkáme tě v šatně.“řekne mi Adam a políbí mě. Ostaní mě políbí po jeho příkladu. Červený až za ušima se v doprovodu Atashiho, Daie a Yoshia vydám do třídy.
„Jak to je vůbec s učením?“zeptám se když znovu dorazíme do kuchyně.
„Dneska jsme kvůli těm sedvičům omluveni z výuky.“usměje se na mě Atashi. „To se stane jednou za dobu než se vystřídájí všechny kuchařské třídy. Jinak se učíme normálně jako ve škole s tím, že máme i hodiny teorie o přísadách v kuchyni a takové věci a dvakrát do týdne dvouhodinovku vaření.“
„To je v rámci výuky. Doopravdy tu někteří chodí už brzo ráno před školou, nebo tu jsou až do večera po škole a vaří si jen tak.“ozve se Dai.
„Aha.“
„Kdyby ses chtěl připojit tak tahle kuchyň je jen naše tak sem můžeš klidně zajít.“usměje se na mě Atashi. „Sehnali sme si na ni sponzory a reprezentujeme školu proto ji máme pro sebe.“
„Super. Rád té nabídky využiju.“usměju se.
„Tak mě tak napadlo, vážně chodíš ze všema?“ozve se Yoshio.
„Mě se nikdo nezeptal, oni tak rozhodly.“pokrčím rameny.
„A to si to necháš líbit?“zamračí se Yoshio.
„Ne nenechám, ale zkus něco namítat, když s nimy žiješ a v noci se ti vloupávají do postele.“vypláznu na něj jazyk a Atashi vyprskne smíchy.
„To by sis asi měl pořídit ochranku ke dveřím.“vyhrkne Atashi mezi záchvaty smíchu.
„Jo nejlíp by bylo kdybych si pořídil tříhlavého psa jménem Chloupek co?“prohlásím ironicky.
„No to asi ne. Ethan přece zpívá a hraje na klavír a Evan zase hraje na housle, ti by ho uspali.“usměje se na mě Dai. Konečně se začíná taky zapojovat do konverzace.
„Super.“zamračím se.
„Ale zkus nějakého skuruta, en by je mohl zahnat jen svým zjevem.“poradí mi Atashi.
„Fuj, to raději ne.“otřepu se. „To budu raději riskovat úchyláky.“
„No možná tě v postely překvapí někdo jiný.“usměje se na mě Atashi.
„Jo štěnice.“usměju se zpět. Zbytek školy probíhá docela v klidu. Po oknem, u mého racovního místa se sem tam sice objeví někdo z Foresterovích, ale jinak je docela klid. Po škole na mě čekají Adam s Davidem, kteří mě vezmou na fotbaloví trénink. Tam vznikne hádka, kde budu hrát. Nakonec mě dají na místo za prostřeního útočníka. Docela zajímavá pozice ve které můžu i útočit i bránit, takže se asi hodně nadřu. Proč já nemohl být brankář a odpočívat v brance? Trénink končí už v 16 hodin, ale i ty dvě hodiny fotbalu mi stačili. Celý zpocený se vysprchuju a pak se pustím do jídla které mi trojčata přinesli. Vážně dobré tři sedviče, akorát v zajímavých kombinacích chillimeruňková pasta s čokoládovími lupínky Chocapic, jabko-hruška a ciniminis a třetí byly jahody ananas a medové kroužky. Ti kluci jsou asi fakt hodně zbláznění do cereálií. Ale vážně dobré sendviče. Jen co se najím si mě převezme Sam a vede mě na hodinu kenda. Docela prdel. Po tréninku si vzpomenu, že jsem něco zapoměl ve třídě a tak si proto ještě rychle zaběhnu. Když se vracím uslyším něčí zpěv. Vydám se po tom krásném zpěvu a vejdu do hudební třídy, kde zpívá jedna hezká holka. Ta ihned přestane zpívat.
„Promiň jen jsem tě slyšet a tak nějak ...“začnu blekotat.
„To nic“mile se na mě usměje. „Ale nechceš mi taky něco zazpívat, když jsi mě už slyšel.“
„Klidně, ale nestěžuj si.“zašklebím se. „To ty jsi chtěla ať zazpívám.“upozorním ji a pak jemně zpustím nějakou píseň, kterou jsem se učil na hodinách zpěvu. Na konci písně mi zatleská.
„Tak nevím na co bych si stěžovala. Jen mi vysvětli jakto že máš červenou kravatu a ne bílou?“zeptá se mě.
„Asi potože umím vařit.“pokrčím rameny. „Sakra álem jsem zapoměl. Před školou na mě čeká Sam.“
„Tak upaluj.“začne se ta holka smát. „Jinak jsem Eleonora, jestly chceš tak tu budu ráno taky trénovat a tvoje společnost by byla milá.“
„Já jsem Tom.“usměju se. „Jasně. Pokusím se přijít.“zamávám ji ještě a doprovázen její smíchem utíkám ven ze školy.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(miharu, 9. 7. 2011 7:55)

Mě by nevadilo, kdyby si vybral všechny. Při tom jak je aktivní by všechny určitě zvládl. To že bude milovat víc kluků z něj děvku neudělá.

:-(

(ada, 29. 6. 2011 16:04)

Dúfam, že si nakoniec vyberie iba jedného. Že s toho nebude hárem, že s neho nebude šľapka

...

(ElenEstel, 28. 6. 2011 16:09)

wow to je nádhera

xD

(Yoku, 22. 6. 2011 15:55)

Krásnej dílek jako vždy. Nějak nevim jak to chce Tomí zvládat ^^ moc moc děkuju za věnování a těším se na další dílek :*

......................................

(Kana, 22. 6. 2011 7:05)

tak ten toho bude mít ještě hodně, vaření, sporty, zpěv a ty svoje "kluky". no snad to zmákne =)
pěkný dílek, sem zvědavá na další

:D

(Maky, 21. 6. 2011 23:45)

tak tim spěvem si chlapeček asi dost zavařil, se o něj budou zase přetahovat :DDD