Nečekaný dárek I.
“Ale no tak.”ozve se reprák jeho mobilu snad po sté.
“Už jsem ti říkal, že to nepude, Margaret.”zavrčel v odpověď do mobilu Endrew.
“Ale no tak. Drew, nikoho jiného, kam bych ho poslala, nemám.”hraje Margaret na city. “A navíc budou vánoce. Smiluj se, prosíím.”škemrá a Endrew jen žasne.
“No dobře, Marge.”podá se Endrew.
“Miluju tě, Drew a nejradši bych si tě vzala. Škoda že jsi, no ty víš …”směje se Margaret na druhé straně sluchátka.
“Teplej, vím.”zamračí se Drew jestě víc.
“Kdy se pro něho mám stavit?”
“Šlo by to ještě dneska večer?”ozve se nevině Margaret.
“Dneska? Marge ty ses zbláznila!”třestí Endrew nevěřícně oči. “Jak to že to má tak naspěch?”
“No víš. My sháníme někoho, kdo by si vzal, už nějakou dobu a když si ho dovčera někdo nevezme tak ho odvezou do domova. A to určitě nechceš?” Endrew vytane v mysli vlastní vzpomínka na domov dětí a radši ihned odsouhlasí Marge, že se pro něho do večera dostaví na úřad pro sociální věci. Tím jejich rozhovor skončí a Endrew si mobil strká do kapsy. Vzpomíná na to jak kdysi v sedmnácti ho kdosi adoptoval a on konečně po tak dlouhé době se dostal z domova. Jeho nový otec byl úplně super a on tehdy zažíval nejlepší část svého života. Později v devatenácti nastoupil do otcovi firmy. Začal pracovat a postupně se dostal až na post zástupce ředitele a to jen díky své práci a snahy. Rok na to však jeho adoptivní otec zemřel a on, ač na nechuť zbytku rodiny, získal jeho firmu a také rodinný šlechtický titul lorda. Firma prosperovala a on se rozhodl, že stejné štěstí jaké dostal on si zaslouží i jiné děti a proto se stal pěstounem. Během let se u něho vystřídalo hodně dětí. Některé u něho byli pouze přechodně než se jejich rodič bude zase moct o ně starat a některé u něho zůstaly až do jejich osmnácti. Všem pomáhal i po té co od něho odešli, ať už hledáním zaměstnání, peněžní podporou zezačátku, nebo přímluvou na stipendium. Zatřepal hlavou, ať se zbaví nechtěných vzpomínek a přemýšlel kam toho kluka uloží. Nakonec se vydal do jednoho z pokojů v horním patře. Rozhlídl se v něm a usmál se.
,Jo to by pro mělo být pro puberťáka to pravé.’ pomyslel se a podíval se z okna, které se táhlo skoro pře celou zeď naproti dveřím, a viděl příjezdovou cestu a rozlehlou zahradu. K něčemu bylo tohle sídlo šlechty přece jenom dobré, člověk tu měl klid. Znova se rozhlídl, zda je povlečená postel, jestli je uklizeno atd. Nakonec, když všechno prohlídl, se usmál. Šel dolů a prozkoumal kuchyň jestli tu bude něco k jídlu pro toho drobka. Nad tou přezdívkou se usmál. Drobek, přitom už tomu klukovi bude 17, no furt mu není 29 jako mu. S nechutí zjistí, že bude muset na nákup. Koukne na hodiny na stěně a se zděšením zjistí, že už je 5 a v 6 zavírají na úřadě. Rychle popadne tmavě hnědý kabát a venku nastupuje do auta.
Endrew se vřítí na úřad, cestou k Margaretčinému stolu ho zdraví mnoho známých tváří. Všichni ho tu znají, protože tolik dětí kolik měl v péči, snad nikdo ani nespočítá. A to i najednou. Jednou se stalo že měl doma dvanáct dětí naráz. Při té vzpomínce se usměje. Jo měl děti rád. Dojde k Marge a lípne ji na tvář.
“Tak jsem tady.”usměje se nakonec.
“A že ti to trvalo.”ušklíbne se Marge.
“No dovol. Jsem to musel doma připravit.”uraženě se na ni podívá.
“No jo no.”usměje se nakonec Margaret. “Tohle je Lukas. Tvoje nové dítě.”ukáže na pohovku, odkud se na Drewa podívá pár modrých očí a přeměří si ho od hlavy až k patě.
,Panebože, panebože.’proletí Lukovi hlavou. ,Je nádherný.’podívá se na něho z poza černé afiny. Vysoký, hnědé oči, plavé kaštanové vlasy, opálená kůže a ta vypracovaná postava. Kolem smyslných úst měl vějířek vrásech smíchu. Vyzařoval takovou klidnou, energickou a smyslnou aurou. ‘Tak to budou zajímavé vánoce’ zachvěl se Lukas.
Komentáře
Přehled komentářů
To bude darecek az si ho rozbali.....čeče,juuuuuj.
hezké
(bacil, 21. 1. 2010 22:57)jdu se hned vrhnout na další díl a už teď se na něho těším
...
(Ebika, 29. 12. 2009 0:21)No to tedy budou...,teda byly, teda,a le ne pro ně krása už pádim dál:-D
Ha!!!!!!!!
(Haku, 17. 2. 2010 19:24)