Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Nevinný?!

3. 10. 2010

„Bože to je zas den,“usměju se na své spolužáky o velké přestávce „Kolik hodin ještě?“
  „Ještě čtyři, Davide.“ozve se Luky, jeden z mých kámošů.
„No super, to tu začnu ještě zapouštět kořeny z nudy.“prohlásím a oni se mi začnou smát. Najednou však zahučí v rozhlasu „Žáci Pavel Halda, Anna Březná, Ilona Ibanová, Tomáš Přeček a David Toma ať se ihned dostaví do ředitelny, prosím. Opakuji. Žáci Pavel Halda, Anna Březná, Ilona Ibanová, Tomáš Přeček a David Toma ať se ihned dostaví do ředitelny, prosím.“
„Slyšíš Dave? Mazej do ředitelny.“šťouchne do mě Lukáš.
„By mě zajímalo, co zas potřebujou.“zamručím a vydám se ke dveřím, na chodbě se pak přidám k dalším studentům, co jdou stejný směrem. Všechny z nich znám, jsou sice ze starších ročníků, ale několikrát jsem jim pomáhal v soutěžích do němčiny.
„Hej Davy, ty nevíš proč tam máme jít?“zeptá se mě s úsměvem Pavel, fakt pěknej kluk co chodí do třeťáku.
„Ani netuším,“usměju se zpátky. Vejdem do ředitelny, ale tam je prázdno, takže se posadíme do křesel a čekáme. Pavel si sedne na opěradlo křesla ve kterém sedím.
  „Víš hodně jsem uvažoval a v noci se mi dokonce o tobě zdálo.“jemně mě chytne za bradu. „Jsi moc pěkný kluk a tak mě napadlo jestly by jsi nechtěl jít se mnou na rande?“Ani se nezmůžu na odpověď a dovnitř někdo vejde. „Uvažuj o tom zlato.“řekne ještě Pavel, dá mi pusu na čelo a pak už mě konečně pouští a já se můžu otočit na nově příchozí. Ale to co uvidím mě překvapí, stojí tam totiž členové Tokio Hotel. Ze všech lidí, které bych čekal, byli oni na posledním místě, před nimy byl dokonce i Barak Obama. V místnosti nastane až strašidelné ticho. 
„Kdo z vás je nejmladší?“zeptá se Gustav německy, ale jelikož všichni z nás německy umí nemáme problém mu rozumět.
„Já.“řeknu a sklopím oči k zemi.
„To jsem si myslel.“řekne Gustav a obrátí se ke zbytku kapely.
„Máme vzít nejmladšího.“odpoví Bill na Gustavův tázavý pohled.
„On je sice nejmladší, ale je taky moc ...“ozve se nejistě George.
„Tím líp pro nás ne?“usměje se Tom.
„No dobře tak si s ním alespoň promluvte, abychom věděli vůbec umí dobře německy.“popostrčí Gustav Billa a Toma.
„Proč my?“zeptá se Bill uraženě.
„Protože s ním budete trávit nejvíc času na rozhovorech.“vysvětlí mu Gustav nesmlouvavě.
„No tak dobře.“souhlasí nakonec Bill a spolu s bratrem se vydají přímo ke mně. Počkat, ke mně? A sakra.
  „Jak se jmenuješ?“usměje se na mě Bill.
„David.“odpovím mu bez zaváhaní.
„Jak dlouho se učíš německy?“ozve se Tom.
„Neučím se němeky.“odpovím mu s úsměvem, tím ho vyvedu z míry.
„Neučíš?“zeptá se nevěřícně.
„Ne neučím, německy prostě umím.“mám sto chutí na něho vypláznout jazyk, ale neudělám to.
„No ale mluvíš dobře, ani nemáš přízvuk.“usměje se Bill.
„Děkuju.“odpovím mu ze slušnosti.
„Kluci, tak myslím, že německy umí.“řekne Tom Gustavovi a Georgovi.
„Takže ho berem?“zeptá se George.
„No to je snad jasné.“zabručí Tom.
„Tak pojď.“chytne mě Bill za ruku a nadšně mě táhne ven z ředitelny.
„Počkej, kam mě táhneš, mačo?“začnu se mu zpírat.
„No jdeš s námy, s ředitelkou už je to domluvené.“řekne na vysvětlenou Tom, který se najednou objeví vedle mě a Bill mě dál nesmlouvavě táhne k východu ze školy.
„Ale tak počkejte, musím si alespoň dojít pro věci do třídy.“zarazím je a oni mě konečně přestanou tlačit ven.
„No dobře, kde máš třídu?“řekne Gustav.
„Počkejte prostě tady. Já si pro to dojdu.“oznámím jim a jdu pryč, jenže oni jdou za mnou. Nechápavě se na ně podívám.
„No co? Nenecháme tě jít samotného, ještě by jsi nám zdrhl.“pokrčí Tom rameny. Radši je nechám být, nemá cenu se s něma dohadovat. Ve třídě je rušno, protože už zazvonilo na další přestávku. Vejdu dovnitř a se mnou i ti čtyři nohsledové. Jako vážně, kam bych jim tak asi utekl. Ve třídě nastane poprask. Holky začno ječet, poskakovat a žádat kluky o autogrymy. Rychle zdrhnu před tou hordou holek, co se k nám blíží a dojdu k mojí lavici. Kluci už takové štěstí nemají. Jsou v obležení holek.
„Co se stalo Dave?“zaptá se mě Luky, sotva k němu dojdu.
„Říďa mě prodala do spárů těch debilů.“povzdechnu si teatrálně.
„Tak si to užij kámo, alepoň nemusíš tvrdnout ve škole.“usměje se Lukáš. „Pak mi vysvětlišíš co pro ně musíš dělat.“
„Janě, na icq, kdyžtak.“usměju se, vezmu si svoje věci a jdu. Thčka se vydají hned za mnou, říkám, učinění nohsledové.
„Taky bys mohl projevit takovou nadšenost jako holky u tebe ve třídě.“řekne mi Bill.
„Trhni si.“usměju se a Tom se může potrhat smíchy.
„Brácha, nesměj se mi.“okřikne Toma Bill.
„No dobře, ale musíš uznat že tě dobře ignoruje.“usměje se Tom.
„Nerad ruším bratrskou idilku, ale kam že mě to vedete?“zeptám se jich, ale oni mě úspěšně ignorují a dál spolu cukrují.
„K autu.“odpoví mi George a položí my ruku okolo ramen.
„Aha to mi došlo broučku, ale kam pak?“dám mu ruku okolo pasu.
„No pak pojedem do hotelu, dáme si něco k jídlu a vysvětlíme ti, co od tebe potřebujeme.“usměje se George.
„Aha, to zní fajn.“položím mu hlavu na rameno.
„Jako co myslíte že děláte? Netulte se tak.“ozve se Tom, když se po nás ohlédne. Na to se otočí i Gustav a Bill, aby věděly po kom to Tom tak řve.
„Dej ty ruce pryč Georgu, on je naším plyšáčkem.“začne se rozčilovat i Bill a Gustav se začne kácet smíchy.
„Nejsem ničí plyšák, černovlásko.“vypláznu na něho jazyk a ještě víc se přitulím k Georgovi. Najednou mě však chytnou něčí rucea já skončím Tomovi v náručí. Celý zčervenám.
„Postav mě na zem.“špitnu, červený až za ušima.
„Nepostavím, víš žš ti to sluší, když se červenáš?“zašeptá mi Tom do ucha a já zrudnu ještě víc. „Bille, on je děsně lehký. Unesl bys ho dokonce i ty.“
„Fakt? Ukaž.“dojde k nám Bill. „Dej mi ho.“
„Ne, teď ho mám já.“vyplázne na něho Tom jazyk.
„Prosííím Tomi. Nebuď na mě takoví.“začně Bill škemrat.
„Ne.“trvá Tom na svým.
„Prosíím.“začne Bill popotahovat.
„No tak dobře, ale nezačni fňukat.“povzdechne si Tom a podá mě mu.
„Vážně je lehký.“usměje se Bill a drží mě v náručí. Bože, kde jsem to skončil?!
„To by mohlo stačit ne? Mám vlastní nohy po kterých můžu chodit.“zamračím se na ně a Bill mě vážně pustí na zem. Ale dřív než se můžu začít radovat, uvidím, že už jsme došli k autu.
„Kdo bude řídit?“zeptám se.
„Já.“řekne Bill.
„Počkej ty?“zeptám se zděšeně.
„Jo něco proti?.“zeptá se mě.
„Ne, ale prosím tě jsem mladý, mám život ještě před sebou.“oznámím mu.
„Beru na vědomí miláčku.“usměje se a sedne si za volant. Bože to bude jízda, asi jsem si měl raději vzít taxík. Sedím vzadu, vtěsněný mezi Georga a Toma. Gustav si sedí ve předu.
„Klid Davide.“položí mi Tom ruku na stehno, asi vycítil, že se opravdu bojím. Nerad jezdím autem. „Jsem u tebe, neboj se.“
  „Díky.“usměju se a jeho ruku nechám bez povšimnutí. Hlavu si položím na jeho rameno a raději tu cestu zaspím.


 


 


 

„Spí?“zeptá se Gustav potichu.
„Jo usnul. Asi měl vážně strach.“podívám se na svého bratra.
„No jo, ale co za tím strachem vězí?“ozve se Bill zamyšleně.
„Možná má strach z Gustava.“usměju se a všichni až na Gusťu se začnou smát, ten se tváří uraženě.
„Spíš mu leze na nervy to vaše neustálé ochmatávání.“zabralá Gustav.
„Já za to nemůžu, když on je tak rozkošný, nemůžu mu odolat.“brácha si vždycky dokázal najít nějakou dobrou výmluvu, ale v tomhle měl pravdu. David je prostě roztomilí.
„Vypadá jako nějaký plyšáček.“usměju se.
„Jo jen si dávejta bacha, Jost chtěl určitě ať vezmen nejmladšího právě kvůli tomu, ať ho nezačnete nabalovat.“ozve se George.
„Kdo ale mohl tušit, že zrovna ten nejmladší, bude tak zatraceně hezký.“usměju se.
„Upozorňuje, ale že se mi taky líbí.“usměje se George. „Takže taky pokusím své štěstí a budu ho balit.“
„Opovaž se Georgu.“zamračí se Bill.
„Neboj se, opovážím se.“usměje se ten zmetek ještě víc, co si to vůbec dovoluje. David je náš a ne jeho, sakra. Zatřepu hlavou, stejnak ho nedostane. Podívám se na Davida, který má zabořenou hlavu v mém rameni a klidně oddychuje. Je vážně roztomilý.
„Můžeš se pokusit, ale stejně ho nezískáš.“řeknu Georgovi.
„Co ty víš, možná zrovna budu mít štěstí.“prohlasí George a nikdo z nás už nepromluví do doby než se dostaneme k cíly.


 


 


 

„Probuď se, zlati.“šťouchne do mě Tom. „Už jsem na místě.“
„Já nechci.“zabořím hlavu hlouběji do jeho ramene. „Mě je tu fajn.“
„No tak Davídku.“počkat čí je to hlas. Opatrně zvednu hlavu a uvidím Toma.
„Aaaa, úchyle.“začnu ječet a mlátit hobandaskou, co mi George ochotně podává.
„Nevím, kdo se tulil.“zařve na mě Tom zpátky a já se už zase začnu červenat.
„Spal jsem.“ozvu se. „A tys toho využil, úchyle.“
„To já jsem byl obětí, udělal sis ze mě polštář.“vyplázne na mě jazyk, neřád jeden. Vezmu ho flaškou do ramene.
„Trhni si.“řeknu mu a vystoupím spolu s Georgem z auta.
„Jost už čeká v restauraci.“řekne Gustav. „On ti to asi vysvětlí líp jak mi.“
„Ale Jost ho nmůže vidět! Ještě nám ho vezme.“ozve se zděšeně Bill.
„Máš smůlu, psal mi smsku, že na nás čeká.“řekne mu Gustav.
„Snaž se vypadat neroztomile, nežádoucí, no prostě hnusně.“přikáže mi Bill.
„Vždyť to nepude, i kdyby se tak tvářil, tak bude moc roztomilí. Vzdej to Bille.“ozve se George a Bill má kousek před nervovím kolapsem.
„Neboj, mi ho nedáme brácha.“ozve se Tom a tím Billa částečně uklidní. Vůbec nechápu, co má, šak se ani neznáme. Fakt blbec toto. „Radši půjdem, než nás začne shánět.“
Konečně vejdeme do hotelu a zamíříme do restaurace. Bill a Tom jdou přede mnou jako obraný val.
George jde vedle mě, je vážně milí, ne jak ty dvě nepovedené kopie. Usměju se na něho, ale nemůžu si s ním nic začít. Doma na mě čeká Patrik. Nikdy bych nevěřil, že by mě požádal o rande, ale on to udělat, nemůžu si to teď s ním zmařit kvůli románku, který by neměl budoucnost. S těmi myšlenkami vejdu do restaurace, kde nás číšník zavede ke stolu, kde už sedí David Jost.
„Kde se flákáte? Já tu na vás můžu čekat dokud nezčernám.“usměje se na nás přívětivě.
„To víš dvojčata měli nějaké problémy.“vysvětlí mu Gustav.
„Tak mi předvěďte, co jste v té škole pořídili.“přikáže jim s úsměvem. S probléma se vysoukám z poza Toma a Billa, kteří mě blokují jako bych měl předstoupit před lva.
„Tady jsem.“usměju se nejroztomileji jak umím. „Ti dva obři mě nějak skryly. Omlouvám se.“zatvářím se vážně.
„Ach to nic sluníčko.“pokyne mi, abych se posadil vedle něho. A začne si mě prohlížet. „Kluci vybrali jste dobře, přesně takového malého kloučka jsem měl na mysli. O to se novináři poperou. Nevinný andílek v prohnilé kapele.“
„Prohnilé?“ozvou se všichni čtyři ukřivděně.
„No, mohlo by to smáznout ty vaše prohřešky v poslední době. Jako například tu návštěvu v striptýz baru.“upozorní je a oni si jen povzdychnou. „Jak se vůbec jmenuješ?“otočí se Jost zase zpátky na mě.
„David.“usměju se a on se začne smát.
„Tak to máme víc společného než se na první pohled může zdát. Mám úplně to samý jméno.“řekne, když se trochu uklidní. „Abys pochopil, tady dvojčata, jsou pozváni do soutěže Talentmanie, aby dělaly porotce, takže potřebujeme překladače do přímého přenosu. Samozřejmně by to šlo i přes sluchátka, ale to by nastal problém v tom, že by nemohli pohotově odpovídat, reagovat a kritizovat jednotlivá vystoupení. Tak mě napadlo tohle a mladý student se mi zdál jako nejlepší nápad, protože se o to jednak poperou mediá a taky protože nikdo nebude podezírat, že mezi tebou a jimy,“spraží Kaulitze pohledem.“je jiný vztah, než čistě kamarádský.“zůstanu na něho zírat.
„Hmm to by možná klapalo kdybych byl malý, ale je tu menší problém, nejsem dítě, jsem teenager, což znamená, že už nejsem tak úplně nevinný.“odporuju mu.
„No možná nejsi nevinej, ale vypadáš tak. S těmi světle blond vlasy, zelenými oči a světlou pokožku. Uznej vypadáš jako malý nevinný skřítek.“usměje se na mě a mě nezbývá nic než mu dát za pravdu.
„Ale do školy můžu chodit normálně ne?“ozvu se po chvilce. „Natáčení bude probíhat až večer, takže můžu chdit normálně do školy a spát doma. Kort když se nachází všechno ve stejném městě.“
„No teoreticky jo, jenže musíš se účastnit rozhovorů s kapelou, foceních atd.“začne my vysvětlovat. „Vlastně se teď po dobu té soutěže stáváš takovím menším členem kapely, takže je budeš muset všude doprovázet Takže s námy zůstaneš i v hotelu. S ředitelkou jsme se domluvily na tom že ti vždycky někdo pošle probranou látku a ty se ji budeš učit, pořídíme ti i soukromého učitele, když ho budeš potřebovat a jednou za měsíc se necháš na své škole přezkoušet.“
„To jako mám být ve stejném hotelu jako ti dva úchyláci?“zeptám se zděšeně. „A co mý rodiče? A oblečení?“
„Neboj tvým rodičům volala ředitelka, hnedka jak si tě odvedly ze školy a ti ji prý řekly, že to pro tebe bude dobrou zkušeností. A prý ti máme vyřídit, ať si to užiješ. A co se týče obleční, kluci tě určitě rádi doprovodí domů, ať si nějaké můžeš zabalit, ale radím ti vem si jen pár maličkostí, protože ti budeme stejnak muset pořídit celý nový šatník. A budeš mít vlastní pokoj, neboj. Klíče od něho budou mít jenom ty a uklízečka.“řekne mi prostě. No super, takže mí rodiče souhlasili, ani se nedivím, jsou dost šílení a chtějí abych si svého života užil. A taky si myslí, že Tokio Hotel zbožňuju, takže si nejspíš myslí, že mě tím udělají šťastným. No dobře tak jim to nebudu kazit.
„Tak dobře, beru to, ale jenom kvůli tomu že to bude zajímavá zkušenost a protože se mi to bude dobře vyjímat v papírech.“řeknu jim po chvilce přemýšlení. Na to se začnou Bill i Tom šťastně usmívat, zmetci jedni.
„Takže si konečně můžeme objednat něco k jídlu, když už se všechno domluvilo.“usměje se George.
„Patím jako vždy já, takže si dej co chceš a nedívej se na cenu Davide.“řekne mi Jost.
„Děkuju pane Jost.“odpovím mu.
„Říkej mi Davide.“podá mi jídelní lístek. Usměju se na něho. A pak už se zahledím do lístku. Super, jsem v české restauraci a jídla jsou napsané jen ve francouštině, němině a angličtině. Bože děkuju, že všechny ty jazyky umím. Za chvíly přijde čísním. Musím podotknout, že vážně pohledný číšník. Všicni si objednají a pak už se čeká jen na mě. Usměju se.
„Crepes de la fruits. Prosím.“řeknu na číšníka česky, který se na mě usměje.
„Bude my potěšením.“odpoví mi taky česky a odejde.
„Co sis to objednal?“zeptá se mě Gustav.
„Ovocné palačinky.“usměju se.
„Bože neříkej, že jsi taky vegetarián.“ozve se George.
„Dobře neřeknu.“
„No super to by sis s Kaulitzema mohl rozumět alepoň v jídle.“usměje se Jost.
„O tom pochybuju.“řekne Gustav. No co dodat, má asi pravdu. Za chvilku, se vrátí číšním s naší objednávkou.
„Přeji dobrou chuť.“řekne ještě než odejde. S chutí se dáme do jídla. Mňam, ty palačinky jsou vážně dobré.
„Takže kam tě máme potom zavízt pro ty věci?“zeptá se mě Bill.
„No bydlím v Hrabyni, kousek od školy.“řeknu mu.
„Dobře tak tu cestu znám alespoň nezabloudíme.“usměje se.
„Dík, to jsi mě vážně uklidnil, ale klidně pojedu metrem.“řeknu mu.
„Sám? Metrem?. Níkdy!“ozvou se dvočata dvouhlasně.
„Proč ne?“zeptám se.
„Jsi se asi v poslední době nedíval na televizy. Co?“ozve se Bill.
„Božee, tady nejsi v Americe. Jezdím metrem skoro každý den.“naštvu se na něho, dělá jako bych byl malej. „Ale jestly my nevěříš tak jeď se mnou.“
„Dneska ne.“zakročí Jost. „Tenhle experiment si můžete vyzkoušet někdy jindy, ale dneska pojedete autem.“
„Dobře.“souhlasím i když neochotně. Dál, už raději jíme tiše, když dojíme, tak zase přijde číšník. Jost zaplatí a my už se zvedáme k odchodu. Naposlední chvíly zachytím úsměv, kterým mě číštím obdaří. Je vážně pěkný. V hale se rozloučíme s Jostem a zamíříme zase k autu. Božee, nemám auta rád, vážně ne. S malými instrukcemi dojedeme až k našemu paneláku. Výtahem vyjedeme až do podkroví.
„Jsem doma.“zavolám česky do bytu, jenže nikdo mi neodpoví. Vejdu do kuchyně a na ledničce uvidím vzkaz.


 


 

Museli jsme obchodně odjed do Plzně. Ředitelka už nám volala, doufám že si to s těma klukama z kapely užiješ.Jsme rádi, že se ti naskytla příležitost setkat se se svými idoly.
Nezapomeň nám zavolat.

Uvidíme se až přijedeme.
Máma s Tátou


 


 

„Odjely na obchodní cestu.“otočím se na kluky, jenže ti za mnou nejsou. Kam zmizeli? Začnu je hledat, ale samozřejmně je nemůžu nikde najít. Nakonec to vzdám a vejdu do pokoje, že si zabalím věci, než se zase zjeví. A koho nobjevím? Všechny čtyři příšery jak se mi válí v posteli.
„Já vvás všude hledám a vy se tu rozvalujete v mojí postely.“zamračím se na ně.
„Zabalili jsme ti.“řekne nevinně Bill.
„Aha, tak to doufám že tam je všechno.“řeknu jim.
„No třička, kalhoty, mikiny, boxerky...“začne Tom jmenovat.
„A kosmetiku, hřeben, ...“dokončí za něho Bill.
„Super. Děkuju.“usměju se na ně.
„Tak už můžeme vyrazit ne?“řekne Gustav a přejde ke dveřím.
„Jasně, jen si ještě přihodím pár věcí, klidně jďete napřed.“řeknu jim.
„Jestly se snažíš přibalit potají ten vybrátoe, tak ti můžu říct, že už ho máš dávno sbalený.“řekne mi Bill a já zčervenám. „Máš tam i lubrikant a kondomy.“
„Dobře, ale i tak běžte.“vykážu je celý rudý z pokoje. Když vypadnou, vytáhnu si ze skrýše složku s povídkami a spolu s noťasem a učebnicemi je zabalím do kufru. V hotelu budou mít určitě připojení k internetu. Vezmu ji do ruky a vydám se za něma.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

XD

(Maky, 23. 11. 2010 13:11)

jo jo tak tohle je vskutku original už se těšim na pokračko :D

...

(Luna, 13. 10. 2010 21:30)

twl...tak teď jsem se počůrala smíchy XoDDDDDDD prej vibrátor XoDDDD no to ne XoDDD

:-*

(Aki, 8. 10. 2010 19:15)

Ti jsou teplý, až to bolí xDD
Samozřejmě úžasné, dokonalé, zábavné a chytré, jako vždy, brácha :-* Těším se na pokráčko.

Re: :-*

(Ichigo Yuki, 8. 10. 2010 19:33)

no proto brácha :-* xD příště můžeš opravovat chyby ty :P

Re: Re: :-*

(Aki, 8. 10. 2010 19:37)

OK :-* xD

Kiiaaa!

(Haku, 4. 10. 2010 19:35)

A jejda...tak toto bude este zuzo...chudacik David..ho zamorduju ak budu pokracovat v tomto duchu.Som rada,ze pises a na pokracovanie k poviedkam sa veeeellmooooooo esim.