Nevinný?!
„Bože to je zas
den,“usměju se na své spolužáky o velké přestávce „Kolik
hodin ještě?“
„Ještě čtyři, Davide.“ozve se Luky,
jeden z mých kámošů.
„No super, to tu začnu ještě
zapouštět kořeny z nudy.“prohlásím a oni se mi začnou smát.
Najednou však zahučí v rozhlasu „Žáci Pavel Halda, Anna
Březná, Ilona Ibanová, Tomáš Přeček a David Toma ať se ihned
dostaví do ředitelny, prosím. Opakuji. Žáci Pavel Halda, Anna
Březná, Ilona Ibanová, Tomáš Přeček a David Toma ať se ihned
dostaví do ředitelny, prosím.“
„Slyšíš Dave? Mazej do
ředitelny.“šťouchne do mě Lukáš.
„By mě zajímalo, co
zas potřebujou.“zamručím a vydám se ke dveřím, na chodbě se
pak přidám k dalším studentům, co jdou stejný směrem. Všechny
z nich znám, jsou sice ze starších ročníků, ale několikrát
jsem jim pomáhal v soutěžích do němčiny.
„Hej Davy, ty
nevíš proč tam máme jít?“zeptá se mě s úsměvem Pavel, fakt
pěknej kluk co chodí do třeťáku.
„Ani netuším,“usměju
se zpátky. Vejdem do ředitelny, ale tam je prázdno, takže se
posadíme do křesel a čekáme. Pavel si sedne na opěradlo křesla
ve kterém sedím.
„Víš hodně jsem uvažoval a v noci se mi
dokonce o tobě zdálo.“jemně mě chytne za bradu. „Jsi moc
pěkný kluk a tak mě napadlo jestly by jsi nechtěl jít se mnou na
rande?“Ani se nezmůžu na odpověď a dovnitř někdo vejde.
„Uvažuj o tom zlato.“řekne ještě Pavel, dá mi pusu na čelo a
pak už mě konečně pouští a já se můžu otočit na nově
příchozí. Ale to co uvidím mě překvapí, stojí tam totiž
členové Tokio Hotel. Ze všech lidí, které bych čekal, byli oni
na posledním místě, před nimy byl dokonce i Barak Obama. V
místnosti nastane až strašidelné ticho.
„Kdo z vás je
nejmladší?“zeptá se Gustav německy, ale jelikož všichni z nás
německy umí nemáme problém mu rozumět.
„Já.“řeknu a
sklopím oči k zemi.
„To jsem si myslel.“řekne Gustav a
obrátí se ke zbytku kapely.
„Máme vzít nejmladšího.“odpoví
Bill na Gustavův tázavý pohled.
„On je sice nejmladší, ale
je taky moc ...“ozve se nejistě George.
„Tím líp pro nás
ne?“usměje se Tom.
„No dobře tak si s ním alespoň
promluvte, abychom věděli vůbec umí dobře německy.“popostrčí
Gustav Billa a Toma.
„Proč my?“zeptá se Bill
uraženě.
„Protože s ním budete trávit nejvíc času na
rozhovorech.“vysvětlí mu Gustav nesmlouvavě.
„No tak
dobře.“souhlasí nakonec Bill a spolu s bratrem se vydají přímo
ke mně. Počkat, ke mně? A sakra.
„Jak se jmenuješ?“usměje
se na mě Bill.
„David.“odpovím mu bez zaváhaní.
„Jak
dlouho se učíš německy?“ozve se Tom.
„Neučím se
němeky.“odpovím mu s úsměvem, tím ho vyvedu z
míry.
„Neučíš?“zeptá se nevěřícně.
„Ne neučím,
německy prostě umím.“mám sto chutí na něho vypláznout jazyk,
ale neudělám to.
„No ale mluvíš dobře, ani nemáš
přízvuk.“usměje se Bill.
„Děkuju.“odpovím mu ze
slušnosti.
„Kluci, tak myslím, že německy umí.“řekne Tom
Gustavovi a Georgovi.
„Takže ho berem?“zeptá se George.
„No
to je snad jasné.“zabručí Tom.
„Tak pojď.“chytne mě
Bill za ruku a nadšně mě táhne ven z ředitelny.
„Počkej,
kam mě táhneš, mačo?“začnu se mu zpírat.
„No jdeš s
námy, s ředitelkou už je to domluvené.“řekne na vysvětlenou
Tom, který se najednou objeví vedle mě a Bill mě dál nesmlouvavě
táhne k východu ze školy.
„Ale tak počkejte, musím si
alespoň dojít pro věci do třídy.“zarazím je a oni mě konečně
přestanou tlačit ven.
„No dobře, kde máš třídu?“řekne
Gustav.
„Počkejte prostě tady. Já si pro to dojdu.“oznámím
jim a jdu pryč, jenže oni jdou za mnou. Nechápavě se na ně
podívám.
„No co? Nenecháme tě jít samotného, ještě by
jsi nám zdrhl.“pokrčí Tom rameny. Radši je nechám být, nemá
cenu se s něma dohadovat. Ve třídě je rušno, protože už
zazvonilo na další přestávku. Vejdu dovnitř a se mnou i ti čtyři
nohsledové. Jako vážně, kam bych jim tak asi utekl. Ve třídě
nastane poprask. Holky začno ječet, poskakovat a žádat kluky o
autogrymy. Rychle zdrhnu před tou hordou holek, co se k nám blíží
a dojdu k mojí lavici. Kluci už takové štěstí nemají. Jsou v
obležení holek.
„Co se stalo Dave?“zaptá se mě Luky,
sotva k němu dojdu.
„Říďa mě prodala do spárů těch
debilů.“povzdechnu si teatrálně.
„Tak si to užij kámo,
alepoň nemusíš tvrdnout ve škole.“usměje se Lukáš. „Pak mi
vysvětlišíš co pro ně musíš dělat.“
„Janě, na icq,
kdyžtak.“usměju se, vezmu si svoje věci a jdu. Thčka se vydají
hned za mnou, říkám, učinění nohsledové.
„Taky bys mohl
projevit takovou nadšenost jako holky u tebe ve třídě.“řekne
mi Bill.
„Trhni si.“usměju se a Tom se může potrhat
smíchy.
„Brácha, nesměj se mi.“okřikne Toma Bill.
„No
dobře, ale musíš uznat že tě dobře ignoruje.“usměje se
Tom.
„Nerad ruším bratrskou idilku, ale kam že mě to
vedete?“zeptám se jich, ale oni mě úspěšně ignorují a dál
spolu cukrují.
„K autu.“odpoví mi George a položí my ruku
okolo ramen.
„Aha to mi došlo broučku, ale kam pak?“dám mu
ruku okolo pasu.
„No pak pojedem do hotelu, dáme si něco k
jídlu a vysvětlíme ti, co od tebe potřebujeme.“usměje se
George.
„Aha, to zní fajn.“položím mu hlavu na
rameno.
„Jako co myslíte že děláte? Netulte se tak.“ozve
se Tom, když se po nás ohlédne. Na to se otočí i Gustav a Bill,
aby věděly po kom to Tom tak řve.
„Dej ty ruce pryč Georgu,
on je naším plyšáčkem.“začne se rozčilovat i Bill a Gustav
se začne kácet smíchy.
„Nejsem ničí plyšák,
černovlásko.“vypláznu na něho jazyk a ještě víc se přitulím
k Georgovi. Najednou mě však chytnou něčí rucea já skončím
Tomovi v náručí. Celý zčervenám.
„Postav mě na
zem.“špitnu, červený až za ušima.
„Nepostavím, víš žš
ti to sluší, když se červenáš?“zašeptá mi Tom do ucha a já
zrudnu ještě víc. „Bille, on je děsně lehký. Unesl bys ho
dokonce i ty.“
„Fakt? Ukaž.“dojde k nám Bill. „Dej mi
ho.“
„Ne, teď ho mám já.“vyplázne na něho Tom jazyk.
„Prosííím Tomi. Nebuď na mě takoví.“začně Bill
škemrat.
„Ne.“trvá Tom na svým.
„Prosíím.“začne
Bill popotahovat.
„No tak dobře, ale nezačni
fňukat.“povzdechne si Tom a podá mě mu.
„Vážně je
lehký.“usměje se Bill a drží mě v náručí. Bože, kde jsem
to skončil?!
„To by mohlo stačit ne? Mám vlastní nohy po
kterých můžu chodit.“zamračím se na ně a Bill mě vážně
pustí na zem. Ale dřív než se můžu začít radovat, uvidím, že
už jsme došli k autu.
„Kdo bude řídit?“zeptám
se.
„Já.“řekne Bill.
„Počkej ty?“zeptám se
zděšeně.
„Jo něco proti?.“zeptá se mě.
„Ne, ale
prosím tě jsem mladý, mám život ještě před sebou.“oznámím
mu.
„Beru na vědomí miláčku.“usměje se a sedne si za
volant. Bože to bude jízda, asi jsem si měl raději vzít taxík.
Sedím vzadu, vtěsněný mezi Georga a Toma. Gustav si sedí ve
předu.
„Klid Davide.“položí mi Tom ruku na stehno, asi
vycítil, že se opravdu bojím. Nerad jezdím autem. „Jsem u tebe,
neboj se.“
„Díky.“usměju se a jeho ruku nechám bez
povšimnutí. Hlavu si položím na jeho rameno a raději tu cestu
zaspím.
„Spí?“zeptá
se Gustav potichu.
„Jo usnul. Asi měl vážně strach.“podívám
se na svého bratra.
„No jo, ale co za tím strachem vězí?“ozve
se Bill zamyšleně.
„Možná má strach z Gustava.“usměju se
a všichni až na Gusťu se začnou smát, ten se tváří
uraženě.
„Spíš mu leze na nervy to vaše neustálé
ochmatávání.“zabralá Gustav.
„Já za to nemůžu, když
on je tak rozkošný, nemůžu mu odolat.“brácha si vždycky
dokázal najít nějakou dobrou výmluvu, ale v tomhle měl pravdu.
David je prostě roztomilí.
„Vypadá jako nějaký
plyšáček.“usměju se.
„Jo jen si dávejta bacha, Jost chtěl
určitě ať vezmen nejmladšího právě kvůli tomu, ať ho
nezačnete nabalovat.“ozve se George.
„Kdo ale mohl tušit,
že zrovna ten nejmladší, bude tak zatraceně hezký.“usměju
se.
„Upozorňuje, ale že se mi taky líbí.“usměje se
George. „Takže taky pokusím své štěstí a budu ho
balit.“
„Opovaž se Georgu.“zamračí se Bill.
„Neboj
se, opovážím se.“usměje se ten zmetek ještě víc, co si to
vůbec dovoluje. David je náš a ne jeho, sakra. Zatřepu hlavou,
stejnak ho nedostane. Podívám se na Davida, který má zabořenou
hlavu v mém rameni a klidně oddychuje. Je vážně roztomilý.
„Můžeš se pokusit, ale stejně ho nezískáš.“řeknu
Georgovi.
„Co ty víš, možná zrovna budu mít
štěstí.“prohlasí George a nikdo z nás už nepromluví do doby
než se dostaneme k cíly.
„Probuď se,
zlati.“šťouchne do mě Tom. „Už jsem na místě.“
„Já
nechci.“zabořím hlavu hlouběji do jeho ramene. „Mě je tu
fajn.“
„No tak Davídku.“počkat čí je to hlas. Opatrně
zvednu hlavu a uvidím Toma.
„Aaaa, úchyle.“začnu ječet a
mlátit hobandaskou, co mi George ochotně podává.
„Nevím,
kdo se tulil.“zařve na mě Tom zpátky a já se už zase začnu
červenat.
„Spal jsem.“ozvu se. „A tys toho využil,
úchyle.“
„To já jsem byl obětí, udělal sis ze mě
polštář.“vyplázne na mě jazyk, neřád jeden. Vezmu ho flaškou
do ramene.
„Trhni si.“řeknu mu a vystoupím spolu s Georgem z
auta.
„Jost už čeká v restauraci.“řekne Gustav. „On ti
to asi vysvětlí líp jak mi.“
„Ale Jost ho nmůže vidět!
Ještě nám ho vezme.“ozve se zděšeně Bill.
„Máš smůlu,
psal mi smsku, že na nás čeká.“řekne mu Gustav.
„Snaž se
vypadat neroztomile, nežádoucí, no prostě hnusně.“přikáže
mi Bill.
„Vždyť to nepude, i kdyby se tak tvářil, tak bude
moc roztomilí. Vzdej to Bille.“ozve se George a Bill má kousek
před nervovím kolapsem.
„Neboj, mi ho nedáme brácha.“ozve
se Tom a tím Billa částečně uklidní. Vůbec nechápu, co má,
šak se ani neznáme. Fakt blbec toto. „Radši půjdem, než nás
začne shánět.“
Konečně vejdeme do hotelu a zamíříme do
restaurace. Bill a Tom jdou přede mnou jako obraný val.
George
jde vedle mě, je vážně milí, ne jak ty dvě nepovedené kopie.
Usměju se na něho, ale nemůžu si s ním nic začít. Doma na mě
čeká Patrik. Nikdy bych nevěřil, že by mě požádal o rande,
ale on to udělat, nemůžu si to teď s ním zmařit kvůli románku,
který by neměl budoucnost. S těmi myšlenkami vejdu do restaurace,
kde nás číšník zavede ke stolu, kde už sedí David Jost.
„Kde
se flákáte? Já tu na vás můžu čekat dokud nezčernám.“usměje
se na nás přívětivě.
„To víš dvojčata měli nějaké
problémy.“vysvětlí mu Gustav.
„Tak mi předvěďte, co
jste v té škole pořídili.“přikáže jim s úsměvem. S
probléma se vysoukám z poza Toma a Billa, kteří mě blokují jako
bych měl předstoupit před lva.
„Tady jsem.“usměju se
nejroztomileji jak umím. „Ti dva obři mě nějak skryly. Omlouvám
se.“zatvářím se vážně.
„Ach to nic sluníčko.“pokyne
mi, abych se posadil vedle něho. A začne si mě prohlížet. „Kluci
vybrali jste dobře, přesně takového malého kloučka jsem měl na
mysli. O to se novináři poperou. Nevinný andílek v prohnilé
kapele.“
„Prohnilé?“ozvou se všichni čtyři
ukřivděně.
„No, mohlo by to smáznout ty vaše prohřešky v
poslední době. Jako například tu návštěvu v striptýz
baru.“upozorní je a oni si jen povzdychnou. „Jak se vůbec
jmenuješ?“otočí se Jost zase zpátky na mě.
„David.“usměju
se a on se začne smát.
„Tak to máme víc společného než se
na první pohled může zdát. Mám úplně to samý jméno.“řekne,
když se trochu uklidní. „Abys pochopil, tady dvojčata, jsou
pozváni do soutěže Talentmanie, aby dělaly porotce, takže
potřebujeme překladače do přímého přenosu. Samozřejmně by to
šlo i přes sluchátka, ale to by nastal problém v tom, že by
nemohli pohotově odpovídat, reagovat a kritizovat jednotlivá
vystoupení. Tak mě napadlo tohle a mladý student se mi zdál jako
nejlepší nápad, protože se o to jednak poperou mediá a taky
protože nikdo nebude podezírat, že mezi tebou a jimy,“spraží
Kaulitze pohledem.“je jiný vztah, než čistě kamarádský.“zůstanu
na něho zírat.
„Hmm to by možná klapalo kdybych byl malý,
ale je tu menší problém, nejsem dítě, jsem teenager, což
znamená, že už nejsem tak úplně nevinný.“odporuju mu.
„No
možná nejsi nevinej, ale vypadáš tak. S těmi světle blond
vlasy, zelenými oči a světlou pokožku. Uznej vypadáš jako malý
nevinný skřítek.“usměje se na mě a mě nezbývá nic než mu
dát za pravdu.
„Ale do školy můžu chodit normálně
ne?“ozvu se po chvilce. „Natáčení bude probíhat až večer,
takže můžu chdit normálně do školy a spát doma. Kort když se
nachází všechno ve stejném městě.“
„No teoreticky jo,
jenže musíš se účastnit rozhovorů s kapelou, foceních
atd.“začne my vysvětlovat. „Vlastně se teď po dobu té
soutěže stáváš takovím menším členem kapely, takže je budeš
muset všude doprovázet Takže s námy zůstaneš i v hotelu. S
ředitelkou jsme se domluvily na tom že ti vždycky někdo pošle
probranou látku a ty se ji budeš učit, pořídíme ti i soukromého
učitele, když ho budeš potřebovat a jednou za měsíc se necháš
na své škole přezkoušet.“
„To jako mám být ve stejném
hotelu jako ti dva úchyláci?“zeptám se zděšeně. „A co mý
rodiče? A oblečení?“
„Neboj tvým rodičům volala
ředitelka, hnedka jak si tě odvedly ze školy a ti ji prý řekly,
že to pro tebe bude dobrou zkušeností. A prý ti máme vyřídit,
ať si to užiješ. A co se týče obleční, kluci tě určitě rádi
doprovodí domů, ať si nějaké můžeš zabalit, ale radím ti vem
si jen pár maličkostí, protože ti budeme stejnak muset pořídit
celý nový šatník. A budeš mít vlastní pokoj, neboj. Klíče od
něho budou mít jenom ty a uklízečka.“řekne mi prostě. No
super, takže mí rodiče souhlasili, ani se nedivím, jsou dost
šílení a chtějí abych si svého života užil. A taky si myslí,
že Tokio Hotel zbožňuju, takže si nejspíš myslí, že mě tím
udělají šťastným. No dobře tak jim to nebudu kazit.
„Tak
dobře, beru to, ale jenom kvůli tomu že to bude zajímavá
zkušenost a protože se mi to bude dobře vyjímat v papírech.“řeknu
jim po chvilce přemýšlení. Na to se začnou Bill i Tom šťastně
usmívat, zmetci jedni.
„Takže si konečně můžeme objednat
něco k jídlu, když už se všechno domluvilo.“usměje se
George.
„Patím jako vždy já, takže si dej co chceš a
nedívej se na cenu Davide.“řekne mi Jost.
„Děkuju pane
Jost.“odpovím mu.
„Říkej mi Davide.“podá mi jídelní
lístek. Usměju se na něho. A pak už se zahledím do lístku.
Super, jsem v české restauraci a jídla jsou napsané jen ve
francouštině, němině a angličtině. Bože děkuju, že všechny
ty jazyky umím. Za chvíly přijde čísním. Musím podotknout, že
vážně pohledný číšník. Všicni si objednají a pak už se
čeká jen na mě. Usměju se.
„Crepes de la fruits.
Prosím.“řeknu na číšníka česky, který se na mě
usměje.
„Bude my potěšením.“odpoví mi taky česky a
odejde.
„Co sis to objednal?“zeptá se mě Gustav.
„Ovocné
palačinky.“usměju se.
„Bože neříkej, že jsi taky
vegetarián.“ozve se George.
„Dobře neřeknu.“
„No
super to by sis s Kaulitzema mohl rozumět alepoň v jídle.“usměje
se Jost.
„O tom pochybuju.“řekne Gustav. No co dodat, má
asi pravdu. Za chvilku, se vrátí číšním s naší objednávkou.
„Přeji dobrou chuť.“řekne ještě než odejde. S chutí se
dáme do jídla. Mňam, ty palačinky jsou vážně dobré.
„Takže
kam tě máme potom zavízt pro ty věci?“zeptá se mě Bill.
„No
bydlím v Hrabyni, kousek od školy.“řeknu mu.
„Dobře tak tu
cestu znám alespoň nezabloudíme.“usměje se.
„Dík, to jsi
mě vážně uklidnil, ale klidně pojedu metrem.“řeknu mu.
„Sám?
Metrem?. Níkdy!“ozvou se dvočata dvouhlasně.
„Proč
ne?“zeptám se.
„Jsi se asi v poslední době nedíval na
televizy. Co?“ozve se Bill.
„Božee, tady nejsi v Americe.
Jezdím metrem skoro každý den.“naštvu se na něho, dělá jako
bych byl malej. „Ale jestly my nevěříš tak jeď se
mnou.“
„Dneska ne.“zakročí Jost. „Tenhle experiment si
můžete vyzkoušet někdy jindy, ale dneska pojedete
autem.“
„Dobře.“souhlasím i když neochotně. Dál, už
raději jíme tiše, když dojíme, tak zase přijde číšník. Jost
zaplatí a my už se zvedáme k odchodu. Naposlední chvíly zachytím
úsměv, kterým mě číštím obdaří. Je vážně pěkný. V hale
se rozloučíme s Jostem a zamíříme zase k autu. Božee, nemám
auta rád, vážně ne. S malými instrukcemi dojedeme až k našemu
paneláku. Výtahem vyjedeme až do podkroví.
„Jsem
doma.“zavolám česky do bytu, jenže nikdo mi neodpoví. Vejdu do
kuchyně a na ledničce uvidím vzkaz.
Museli
jsme obchodně odjed do Plzně. Ředitelka už nám volala, doufám
že si to s těma klukama z kapely užiješ.Jsme rádi, že se ti
naskytla příležitost setkat se se svými idoly.
Nezapomeň nám
zavolat.
Uvidíme
se až přijedeme.
Máma s Tátou
„Odjely na obchodní cestu.“otočím se na kluky, jenže ti za
mnou nejsou. Kam zmizeli? Začnu je hledat, ale samozřejmně je
nemůžu nikde najít. Nakonec to vzdám a vejdu do pokoje, že si
zabalím věci, než se zase zjeví. A koho nobjevím? Všechny čtyři
příšery jak se mi válí v posteli.
„Já vvás všude hledám
a vy se tu rozvalujete v mojí postely.“zamračím se na
ně.
„Zabalili jsme ti.“řekne nevinně Bill.
„Aha, tak
to doufám že tam je všechno.“řeknu jim.
„No třička,
kalhoty, mikiny, boxerky...“začne Tom jmenovat.
„A kosmetiku,
hřeben, ...“dokončí za něho Bill.
„Super. Děkuju.“usměju
se na ně.
„Tak už můžeme vyrazit ne?“řekne Gustav a
přejde ke dveřím.
„Jasně, jen si ještě přihodím pár
věcí, klidně jďete napřed.“řeknu jim.
„Jestly se snažíš
přibalit potají ten vybrátoe, tak ti můžu říct, že už ho máš
dávno sbalený.“řekne mi Bill a já zčervenám. „Máš tam i
lubrikant a kondomy.“
„Dobře, ale i tak běžte.“vykážu
je celý rudý z pokoje. Když vypadnou, vytáhnu si ze skrýše
složku s povídkami a spolu s noťasem a učebnicemi je zabalím do
kufru. V hotelu budou mít určitě připojení k internetu. Vezmu ji
do ruky a vydám se za něma.
Komentáře
Přehled komentářů
jo jo tak tohle je vskutku original už se těšim na pokračko :D
...
(Luna, 13. 10. 2010 21:30)twl...tak teď jsem se počůrala smíchy XoDDDDDDD prej vibrátor XoDDDD no to ne XoDDD
:-*
(Aki, 8. 10. 2010 19:15)
Ti jsou teplý, až to bolí xDD
Samozřejmě úžasné, dokonalé, zábavné a chytré, jako vždy, brácha :-* Těším se na pokráčko.
Re: :-*
(Ichigo Yuki, 8. 10. 2010 19:33)no proto brácha :-* xD příště můžeš opravovat chyby ty :P
Kiiaaa!
(Haku, 4. 10. 2010 19:35)A jejda...tak toto bude este zuzo...chudacik David..ho zamorduju ak budu pokracovat v tomto duchu.Som rada,ze pises a na pokracovanie k poviedkam sa veeeellmooooooo esim.
XD
(Maky, 23. 11. 2010 13:11)