Ráno
,,No tak vstávej.“ Zatřásl Sebastian Zackem ,,Nebo půjdu bez tebe.“.
,,Tak jdi.“ Zamumlal Zack ,,Stejnak jsi šílený chodit ve dvě ráno běhat“. Dořekl a přetáhl si svoji peřinu přes hlavu.
,,Já naproti tobě musím zhubnout.“řekne na obranu Sebastian.
,,Prosim tě, Sebe. Co chceš zhubnout? Už ti tak zbývá jenom kostra.“ Směje se mu Zack pod peřinou., ale to Sebastian už neslyší. Potichu, ale rychle se řítí přes dům jeho rodiny.
,, Kam pak, kam pak, bráško?“zarazí ho u dveří hlas Davida, který spolu se svým dvojčetem Danielem blokuje dveře.
,,Jdu si zaběhat. Máte něco proti?“usměje se Seb.
,,Ne. Vůbec ne.“promluví Daniel ,, Jenom nezapomeň, že ti bude brzo osmnáct. Sem zvědav co z tebe bude. Upír jako jsem já?“
,,Nebo lykantrop jako jsem já?“skočí mu do řeči David.
„Nemáte to jedno?“zeptá se jich Sebastián.
„NE.“zařvou na něho svorně dvojčata. Seba jen nechápavě zatřese hlavou a proklouzne jim pod rukama ven. Ještě venku slyší jak se dohadují a sazí o to čím bude. Běží svou obvyklou trasu. Za chvíli už je venku z města. Není od něho daleko, kdyby se ohlídl vyděl by pod sebou rozsvícené město. Ale to on nechtěl. Nastavil svou tvář vzduchu a jemnému šimrání měsíčního svitu. Nechal průchod svému instinktu. Pocitu, že všechno dokáže a poslechl své srdce. Běžel. Věděl, že tady za městem, kort v tuto dobu ho nikdo neuvidí. Běžel jak nejrychleji mohl a užíval si pocit klidu, napětí a svobody. V duchu se pořád hecoval.
‚Rychleji. Rychleji.‘ křičel jeho mozek a on poslech a běžel co mu nohy stačily. Přeskakoval a vyhýbal se všemu, co se mu postavilo do cesty. Vůbec si nevšímá toho, že ho upřeně pozoruje párek šedých očí s temnými fialovými záblesky.
„Jsem doma.“zařve Seba přes celý dům a že to je velký dům.
„No jo.“ozve se z kuchyně Zack. Vejde tam a u stolu sedí pár členů jeho rodiny. Jeho mamka stojí u plotny. Je nejlepší kuchařkou v rodině, teda až po otci.
„Co dobrého bude na snídani?“zeptá se jí a pokývnutím pozdraví všechny co jsou v kuchyni.
„Palačinky a javoroví sirup.“odpoví mu aniž by zvedla oči od plotny. Za chvíli vejde do dveří malá Annie v pyžamu a za sebou táhne svého plyšáka. Druhou ručkou si tře ještě rozespalé oči. Pomaličku doťapká k Sebastianovi a vztáhne k němu ruce. Ten ji zvedne do náruče a rozcuchá ji její bílé vlasky, má je stejné jako on i oči mají stejné černé. Annie se zvonivě rozesměje a pak mu dá uslintanou pusu na tvář. Pak nakrčí svůj malí pršáček, který mají taky stejný. Vlastně jsou si až moc podobní. Byl docela malý, měl jenom 165 cm, v obličeji měl jemné rysi spíše ženské než mužské. Oči černé jako noc, dlouhé vlasy bíle jako měsíc, rty tmavě červené a kůži krémově bílou.
„Smrdííš.“zašišlala mu jeho sestra v náručí a všichni v kuchyni se začli řehnit.
„No to věřím. Je celej zpocenéj.“zahaleká jeho mamka od plotny. Mazej do sprchy a vem sebou i Annie. Nezapomeň ji potom oblíct ty bílé šatičky.“
„No jo.“zahuhlá Seba.
„A pospěš si. Za hodinu musíš do školy.“zakomanduje ještě jejich mamka, když vychází ze dveří.
„No slyšela si Annie. Jde se do sprchy.“Annie mu v náruči spokojeně zavýskne. Společně se vysprchují a vyčistí si zuby. Pak si jim ještě Seba vyfénuje vlasy a obleče Annie do bílích šatiček. Ta potom se smíchem odběhne. Nikdo by nevěřil že má teprve dva roky. Sebastian si povzdechne a dojde do pokoje který sdílí společně se Zackem. Uprostře pokoje naproti dveřím se nachází velky regál, který jakš takš rozděluje pokoj na dvě části, aby měli alespoň trochu soukromí. Seba vyfasoval polovinu u okna, protože většinou, když jde v noci běhat nebo se ráno vrací, tak ho využívá, aby nemusel chodit přes celý dům a rušit zbytek rodiny. Rychle se oblékne a vlasy si stáhne co do culíku. U dveří popadne batoh a svoje prkno a už míří dolů. V kuchyni se nasnídá a chystá se do školy, když ho najednou zastaví jeho mamka.
„Můžeš vzít Annie do školky. Dneska je její první den a ty víš že chce abys ji doprovodil. A navíc máš to jen naproti tvé školy.“přesvědčuje ho.
„Mami, ty víš že bych ji vzal aniž bys mě takhle prosila.“usměje se Seba. „Tak co Ann projedeš se se mnou na prkně.“ Annie odběhla a za chvíli se vrátila se sedačkou na záda *fakt nevim jak se tomu řika* speciálně upravenou aby z ní nevypadla. Seba si ji připevní na záda a mamka do ní dá malou Annie a pak ji ještě připne ochranným pásem, aby vážně nevypadla. Všichni v rodině věděli, že by ji Sebastian nenechal spadnout, ale jistota je jistota a navíc to takhle bylo pohodlnější jak pro Seba tak i pro malou Annie, která si sem tam i schrupla, když se takhle vezla. Seba dá Anniiny věci do svého batohu a ten si dá zepředu na břicho. Annie se rozpustile zasmála, Seba políbil mamku na tvář a vyběhnul ven. Tam naskočil na skate a jel. Vůbec mu nevadilo a nepřekáželo, že veze Annie na zádech a vepředu má batoh, vlastně ho to vyvažovalo a tak jako obvykle přeskakoval lávky, sjížděl zábradlí a skákal dolů ze zítek. Někteří se po něm pohoršeně podívali, když si uvědomili že na zádech veze malé dítě, ale on si jich nevšímal. Vnímal pouze svobodu, jemný poryv větru a tichý zvonivý smích malé Annie. Svou jízdu zastavil Seba až u školky. Tam si sundal Annie ze zad, dřepl si k ní a trošku ji upravil.
„Tak šup.“popostrčil ji jemně k paní učitelce, která podle domluvy už na malou Annie čekala.
„Mižuju tě.“zašišlá Annie, obejme ho a odběhne k paní učitelce, kterou chytne za ruku. Seba si povzdechne. Mižuju. Tenhle výraz používala jen pro něho, neříkala ho ani rodičům, hračkám, prostě ničemu jen mu. Naposledy si povzdych a vydal se ke své škole.
Komentáře
Přehled komentářů
tak přemejšlim bude nekdy pokračko?
užasný..:)
(Nyuu-chanˇ.ˇ /my-virtual-world.blog.cz/, 4. 7. 2010 19:44)Jéé rychle dál..užasný...:)
plsky
(vampire, 15. 5. 2010 16:06)plsky napis dalsi dilky hrozne me zajima co se z nej stane :-) urcite si prectu tech povídek víc tak pis dal at se mam na co desit.:-))
...
(Luna, 10. 2. 2010 23:04)XoD ne asi...prej mižuju =oD tak z toho jsem fakt nemohla XoD to je rozkošný =oD už jenom když si představim jak rozespalá s plyšákem nacapká do kuchyně =oD fakt super =o)
XD
(Maky, 23. 11. 2010 13:51)