Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Domov ve štěstí I.

14. 2. 2010

Zazvonil mobil. Kluk zalovil v kapse své mikiny, protože jeho sukně jakýmsi nedopatřením neměla kapsy a ,aniž by se na něj podíval, zvedl přicházející hovor. 
„Prosím?“řekl nezaujatým hlasem. 
„Je tam Nathaniel S. Hübner?“ozve se z telefonu pro Nathaniela neznámí hlas. 
„Ano?“ozve se nesměle a opatrně v odpověď. 
„Tady Domov ve štěstí. Mark u telefonu. Můžu Vám s potěšením oznámit, že jsme Vás vybrali na natáčení dalšího dílu našeho pořadu. Jestli byste se mohl dnes dostavit na informativní zkoušku se mnou a s Ninou? Tak okolo druhé do penzionu Glück?“vychrlí na Nathaniela přemíru informací. 
„Jj. Budu tam.“promluví po dlouhé odmlce Nathaniel, nastane srdečné loučení ze strany Marka a následně oněmí mobil v Nathově ruce *čti Nejtově xD*. Ten jen nevěřícně třeští oči. ,Oni mě vážně vzaly.‘ projede mu hlavou a na tváři se mu objeví úsměv. Rychle se podívá na hodinky, které ukazují půl druhé, na nic nečeká a vydá se směrem hotelu Glück.

 

O pár dní později čeká Nathe na stejné lavičce v parku. Má se tu sejít s Markem a Ninou, spolu pak mají jít k nim domů a překvapit jeho rodinu. Až do dneška všechno připravovali, obvolávali zedníky, domluvily volno v práci, zařizovali povolení k přestavbě atd.
„Nathanieli.“ozve se za ním jasný hlas Niny a Nathe se za tím hlasem otočí se. 
„Nino, Marku konečně jste tady.“zářivě se na ně usměje v dolním pravém koutku úst se mu jako vždy zaleskne spirálka. „Musím jít s Vámi?“zeptá se jich snad už podesáté během těch pár dnů a jeho úsměv povadne. 
„S Ninou jsme o tom mluvili a jestli vážně tak moc nechceš tak nemusíš.“odpoví mu nakonec Mark a vyvolá tím vděčný úsměv na Nathově tváři. „Ale za to budeš muset do penzionu Glück a dojít pro naše zedníky.“. 
„Díky, rád tam pro ně zajdu.“vděčně se jim vrhne postupně kolem krku a než se Mark s Ninou zpamatují mizí směrem k penzionu. Nathy rychle dojde k penzionu a jde do jednoho z určených pokojů. Tiše, nesměle zaklepe na dveře, málem se jich ani nedotkne, ale oni se i přesto ihned otevřou. 
„Co chceš?“vyštěkne na něho polonahý muž, Nathy přejede pohledem přes jeho nahou hruď a hlasitě polkne. 
„Já ehem jen ..“začne koktat. 
„Ty jen co?“povytáhne muž obočí. 
„Posílá mě Mark s Ninou.“dostane po chvilce ze sebe Nathaniel. 
„Aha já nevěděl, že nás sem zavolala holčička, kdosi mi říkal, že nás pozval kluk.“usměje se ten chlápek.
 „Taky, že jo.“všechen Nathův stud je najednou pryč. „Já jsem kluk.“řekne nazlobeně. 
„Jo? A ta sukně?“zeptá se ze smíchem muž. 
„Co by? Prostě je mám rád.“vyplázne na něho Nathy jazyk, to však neměl dělat, protože muž ihned využije příležitosti a políbí ho.
 „Vždyť jsem říkal, že jsem kluk.“zkoprní Nathy sotva se jejich rty oddělí. 
„Jo, taky bych to nedělal, kdybys nebyl.“usměje se ten muž, znovu ho políbí a jeho ruce si ho pevně přitisknou do náruče. Nathy, ač nerad mu zasténá do úst. Z Polibku je vyruší, až obdivný hvizd na chodbě. Nathy se mu zachumlá do náruče, když se jejich rty oddělí a muž mu obličej schová do vlasů. 
„No Dany, to bychom o tobě neřekly.“ozve se jeden hlas za jeho zády. 
„Já taky ne, myslel jsem že jsi na muže.“ozve se druhý. Dany, jak se ten muž jmenuje, naposledy vdechne jemnou šeříkovou vůni Nathyho vlasů a rozhlédne se po chodbě. 
„Taky, že jsem.“řekne Daniel a usměje se na celou jejich partu řemeslníků z Domova ve štěstí. 
„Jo, a co pak děláš s tou holčičkou?“otáže se jeden z nich. 
„Já nejsem holčička.“chraptivě zamumlá Nathaniel a otočí se k nim čelem. „Jsem Nathaniel.“představí se s zamlženým pohledem, napuchlými rty a zčervenalými tvářemi. 
„A velmi rozkošný.“zašeptá mu Dany do ucha a svým vzrušeným údem se mu přitiskne na záda. 
„To doufám.“zavrtí se mu v náruči. 
„Aha, tak ty jsi Nathaniel. Jsem Martin, stavby vedoucí.“řekne jeden z ostatních mužů. „Nina říkala, že pro nás přijdeš, ale jak vidím zaklepal si trošku na blbé dveře a dostal se k našemu úchylkovi a maniakovi Danielovi. Dany pusť ho, ani nevíš jestli je na kluky.“ 
„Vím, kdyby nebyl tak m neoplácí polibky.“řekne prostě Dany. 
„No jo, ale třeba tě nechce.“zkouší to dál Martin. 
„To bych taky neřekl.“promluví zase Dany. 
„Já to vzávám jdi se oblíct, vyražíme.“řekne s povzdechem Martin. „Ale Nathaniela tu nech.“přikáže ještě, když vidí, že ho chce Dany odvézt do svého pokoje. 
„No jo no.“zamumlá poraženě, zavře za sebou dveře a nechá zkoprněného Natha na chodbě.
„Na něho bych si dávala pozor.“upozorní Martin Natha a odtáhne ho dolů , kde na ně čekají ostatní, co už vypadly z přeplněné chodby.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Aj ja chcem...

(Haku, 17. 2. 2010 19:35)

...kedy sa mne stane nieco take,aby mi bolo dovolene skuknut taku scenku ako mal Nat a Dany-ja by som ich normalne rozmaznavala..

:-)

(Ebika, 16. 2. 2010 15:55)

No teda , páni já být Nathanielem, tak bych sebou práskla na dlaždičky, tak on zaklepe najednou vykokne polonahý bubák co ho normálně začně vocucávat a ještě by si ho bral do pokoje:-D
LOL šupem hned pokráčko sem:-D

:-)

(bacil, 15. 2. 2010 10:33)

ááááá tak tohle bude hodně zajímavé. Už se moc těším na pokračování.

=oD

(Luna, 14. 2. 2010 14:09)

no chudák Nathy =oD takový přepadení XoD...ten pořad ale znam...je to fakt hustý =oD