Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Domov ve štěstí II.

17. 3. 2010

„Tak můžem jet.“ozve se Dany sotva seběhne schody dolů do haly. „Nathy zlatíčko můžeš jet se mnou.“Přejde k němu a políbí ho na tvář. 
„No já víš…“zrudne Nathy. 
„On jede se mnou.“ozve se Martin. 
„Proč?“ozve se zděšeně Daniel. 
„Protože uznal, že nechce být potěšením na jednu noc.“vysvětlí mu Martin. „Proto ho pohlídám před tebou.“popadne Nathaniela, odtáhne ho k autu a nechá zkoprnělého Daniela se smějící se bandou za sebou. 
„Neboj, je to tak pro vás oba lepší.“usměje se v autě na Nathyho. 
„Dobře.“povzdechne si Nathy, vyrazí směrem k nim pronásledování ostatními auty.

 

„Nathy proč vůbec nosíš sukně?“zeptá se ho jeden z pracovníků jménem Sigmund a podívá se na Nathyho oblečeného v trošku volných černých teplácích, teniskách, upnutém bílém tílku a palestině s vlasy stáhlými do malého culíku. 
„Protože se v nich dobře chodí a navíc jsem vyznavačem japonského stylu Lolita.“otočí se na něj a usměje se svým nevinným úsměvem jako vždy má na rtech jemně růžový lesk a oči výrazně černě nalíčené, přesto však vypadal nevinně se svými blonďatými vlasy. Některé prameny, které byly moc krátké, aby je mohl stáhnout do culíku, mu poletovaly kolem hlavy jako svatozář, afina mu jemně spadala do modrých očí. 
„Já myslel, že jsi emař.“ozve se nechápavě Sig. 
„Jo to jsem, jen jsem to zkombinoval ještě a jedním stylem.“vysvětlí mu a zase se obrátí k práci. Během dne vyzkouší mnoho prací. Skoro celý tým se mu směje když poprvé zkouší prorazit zeď kladivem, nebo když se snaží nahodit omítku, ale během dne si získá jejich úctu, protože mu k večeru jde práce od ruky jako by celý život nedělal nic jiného. 
„Proč si nás zavolal?“optá se ho k večeru Daniel, který se zničeho nic objeví za ním. Jako naschvál jsou v místnosti sami. 
„Protože to chci pro svoji sestru.“otočí se na něho chladně Nathy. „Od smrti našich rodičů se o mě stará, i když by nemusela, mohla mě klidně dát do dětského domova, ale ona ne a teď čeká se svým manželem dítě.“povzdechne si. „Ale už tu není místo měl bych si najít vlastní byt a přenechat mu vlastní pokoj, ale oni nechtějí, prý mě nemohou vyrazit, když ví, že jsem naivní.“ušklíbne se.“Ani nevím proč ti to vykládám.“ 
„Možná proto, protože jsi to musel konečně někomu říct.“usměje se Dany a obejme ho zezadu. 
„Nedělej to.“otočí se Nathy v jeho náručí čelem k němu. 
„Co nemám dělat?“zeptá se ho Dany nevině. 
„Neobjímej mě a nedívej se tak na mě. Moc dobře víš, že se mi líbíš a že ti jen tak tak odolávám.“zčervená Nathy. 
„Ale i tak odoláváš, i když tě celý den pronásleduju a snažím se tě sbalit.“zachmuří se Dany.
„Jo protože nechci skončit jako jedna z tvých mnohých známostí o kterých mi vyprávěl Martin.“vysvětlí mu. 
„Martin.“zakleje Dany. „Ale zlatíčko s tebou by to bylo úplně něco jiného. Bylo by to hezu.“přitiskne si Nathaniela ještě více do náruče. „A určitě tě nechci jen na jednu noc.“ 
„Já jsem sice naivní, ale tak moc zas ne.“zasměje se slzami v očích Nathy. „Ale vyspím se s tebou pod jednou podmínkou.“ 
„Pod jakou?“optá se s nadějí Daniel.
 „Pomůžeš mi předělat můj pokoj na dětský pokoj a až bude hotový tak se s tebou vyspím.“usměje se Nathy. 
„Nic lehčího než to.“usměje se Daniel.“Ale kde pak budeš ty bydlet?“ 
„Já? No ze začátku asi u kamaráda a pak si snad něco najdu.“vymyslí si Nathy plán. 
„Dobře teď jenom zbývá holčičí či klučičí pokoj?“zeptá se Dany. 
„Pokoj pro dvojčata.“odpoví mu Nathy a usměje se.

 

Po celý další týden pracují spolu na tom pokoji. Ráno se do něho zavřou a večer z něho vypadnout. Celý tým se jim směje, že bůhví co tak dělají. Nikdo však neví pravdu. Nathy se během toho týdne dokáže do Daniela zamilovat, i když ví že až ho dodělají a vyspí se spolu, tak on zmizí a jeho srdce bude zlomené. Den před tím než má přijet zpět Nathanielova sestra se svým manželem je pokoj hotový. 
„Víš co to znamená?“zeptá se ho Dany, když upravuje záclonu u okna. 
„Jo vím. Jen si dole vezmu tašku s oblečením na zítřek a můžeme jít.“usměje se na něho Nathy a za ruku ho odvádí pryč. 

 

„Zajdu se jen vysprchovat.“usměje se Nathy na Danyho, když jsou konečně v jeho pokoji v penzionu, a odejde do koupelny. Svlékne se a ve sprše na sebe pustí vodu. Slastně přivře oči a povzdechne si. Nevšimne si dveří koupelny, které se neslyšně otevřou a zavřou, a ani osoby, která vejde do koupelny. Všimnesi jí, až když ho zezadu obejmou ruce a začnou mu dráždit bradavky. Slastně se opře o Danyho hruď. 
„Přece si nemyslíš, že si nechám ujít takovou příležitost.“zašeptá mu do ucha a začne mu ho olizovat. Levou rukou mu sklouzne po bříšku a uchopí ho za chloubu. „Ale ale někdo už je vzrušený.“usměje se Dany a políbí ho zezadu na krk.
 „Ty máš co říkat.“zasténá Nathy, kterého tlačí Danyho tvrdý úd těsně nad zadečkem do zad.
„Já vím. Nemůžu se tě dočkat.“usměje se Dany a vezme Nathaniela do náruče. „Myslím si že pro dnešek máme vodičky dost, půjdeme do postýlky.“ Pomaličku ho přenese a položí ho do postele. Nalehne na něj a začne ho líbat. Svou chloubou se otírá o jeho a cítí jak se se jim ještě zvětšují. Nathy mu zasténá do úst a pak sleduje Danyho ruku, která klouže dolů mezi jejich těly. Najednou vykulí oči a celý ztuhne. 
„Dany.“řekne zděšeně. 
„Ano miláčku co se děje?“zeptá se ho Daniel. 
„Jak jak se to má do mě vlízt?“vyhrkne a zčervená Nathaniel. 
„Noo. Počkej ty jsi to ještě nedělal?“zeptá se zaraženě Dany a Nathyho výmluvný nevinný pohled mu odpoví za něj. „Jen se neboj, my to zvládneme.“usměje se Dany a začne Nathyho líbat, aby odlákal jeho pozornost. Dany se natáhne pro gel a vystříkne si ho na prsty, pak se s nimi přesune k jeho zadečku, do kterého pronikne nejprve jedním prstem, když cítí že Nathaniel ztuhne, tak ho začne pomalu rozptylovat polibky. Když ucítí že se pod ním Nathy začne kroutit rozkoší, přidá druhý prst. Tak to pokračuje až do doby, kdy v něm má tři prsty a myslí si, že je Nathy dost roztáhnutý, aby se do něho vlezl i on. Vytáhne z něho prsty a dostane se mu rozzlobeného pohledu ze strany Natha. 
„Neboj teď to bude ještě hezčí.“usměje se a s těmi slovy do něho pronikne. Nathy vykřikne a pohne se pánví směrem k němu. 
„Klid Nathy, počkej až si na mě zvykneš a přestane to bolet.“zašeptá mu do ucha. 
„Prosím Dany.“zaškemrá Nathaniel a pohne se proti němu. Daniel na nic nečeká a začne se v něm pohybovat, při tom mu jazykem dráždí ucho. Netrvá dlouho a Nathy se může zbláznit rozkoší. Vyvrcholí a Dany chvíli po něm. Dany z něho vyklouzne, oba je očistí a lehne si vedle něj. Zničeho nic se Nathy zvedne a přesune se nad něho. Začne mu pomaličku přejíždět rty po bradavkách a jemně je žužlat. 
„Nemysli si, že jsem jenom panenka na hraní.“řekne mu mezi polibky než se přesune ústy dolů k jeho chloubě, kterou začne dráždit jazykem. 
„Miláčku nemyslím si že …“zasténá Dany. 
„Že co?“zeptá se nevinně Nathaniel. 
„Že budu tak rychle moct znovu.“přivře slastně Dany oči. 
„Tvé tělo si asi myslí něco jiného.“usměje se vítězně Nathaniel a dál se věnuje jeho chloubě, která se čím dál tím víc zvětšuje.

 

Ráno se Nathy probudí. Se smutným úsměvem se opatrně vykroutí z Danyho náruče a zmizí se svými věcmi v koupelně, kde se převleče a nalíčí. Ke svému překvapení, že mu na krku nachází kožený obojek se cvočkami, který nejde sundat. Po chvilce se uklidní a řekne si že si ho nechá na upomínku. Tichounce přejde pokojem ke dveřím s taškou na zádech, naposledy se podívá na spícího Daniela a pak zmizí se slzami v očích. Dole v hale narazí na Martina.
„Nathy co tu děláš, snad si …“zarazí se Martin na místě. 
„Jen jsem dodržel dohodu. Můžu jet s tebou.“přeruší ho Nathy a na Martinovo přitakání se společně s ním vydá k autu.

 

„Tak už se nemusíte bát, tohle byl poslední pokoj.“usměje Nina na Nathy sestru a jejího manžela, kteří už nemohou více štěstí snést. 
„Ne tak docela Nino.“ozve se za ní Daniel a všichni se na něho překvapeně otočí. 
„Já a Nathaniel máme ještě jedno malé překvapení řekne a vede je k bývalému Nathyho pokoji, kde zaklepe na dveře. Ty se otevřou a v nich se objeví Nathy jako obvykle ve svých lolita šatech s bezchybným make-upem. Všem se naskytne pohled na upravený pokoj. U zdi naproti dveřím kde se nachází obrovské okno s čenou záclonou, které zabírá skoro celou zeď, se uprostřed něj nachází dětská postýlka z tmavého ebenového dřeva, speciálně upravená pro dvojčata. Zdi měli sytě rudou barvu. Napravo od dveří se byl na zdi nakreslená velká podobizna Billa Tokio Hotel na motorce a nalevo zase podobizna klečícího Toma jak hraje na kytaru. Dveře byly ohraničeny z každé strany skříní z ebenu a nahoře nad dveřmi byla obrovská knihovnička také z ebenu. Celá zeď tak byla zastavěna jen dveře tvořily průchod jak do jiného světa. Na zemi se nacházel huňatý černý koberec. Možná byste řekli že to působí moc ponuře, ale opak je pravdou díky velkého okna sem proudilo moře světla a tak byl pokoj světlý a přívětivý. Všichni oněměla stály.
 „Víš, až ti kluci vyrostou můžeš postýlku nahradit velkým stolem kde můžou oba psát úkoly a i tak zbude místo abys ke každé zdi dala postel. Pravou polovinu může mít jeden a levou druhý.“ozve se nejistě Nathy. „Já vím není to moc dobrý pokoj pro ta dva malé drobky.“
„Dobrý?“ozve se jeho sestra.“Je nádherný, i jim se líbí.“chytne se za své břicho. 
„Vždyť ho nevidí, tak to nemůžou vědět, Mary.“zamračí se Nathy. 
„Ví že se líbí mě a to jim stačí ať ho zbožňují i oni.“usměje se na něho Marie. „Ale kde budeš ty?“zamračí se najednou. 
„No víš kamarád mi nabídl že můžu bydlet u něho, protože má moc velký byt. Už čeká až si k němu přestěhuju věci.“uklidní ji Nathy a usměje se. 
„Myslíš Jacka Fostera? Toho ti schvaluji.“usměje se Marie a s pláčem ho vezme do objetí. Tím natáčení skončilo. 
„Nathe.“odtáhne ho Nina sotva se kamery vypnou.“Vím že moc neplatíme, ale nechtěl by ses k nám přidat? Strašně by ses nám hodil pro navrhování místností pro mládež.“ 
„Popřemýšlím o tom Nino.“usměje se na ni a odběhne ven kde slyší známé troubení auta.
„Jacku, co ty tu?“zeptá se venku svého kamaráda a obejme ho. 
„Co by? Přijel jsem pro svého hocha, ktarý se ke mně stěhuje.“usměje se.“Tak kde máš věci?“ 
„V garáži.“odpoví a s Jackovou rukou kolem ramen se vydá určeným směrem. Nikdo z nich si nevšimne rozzlobeného pohledu, který je pronásleduje. V garáži se však Nathy zarazí. 
„Kde jsou moje věci?“zeptá se vyjeveně a začne se zběsile rozhlížet. To k nim najednou doběhne Daniel. 
„Kde by byly? Jsou u mě.“řekne Dany. 
„Co dělají u tebe?“zeptá se nevěřícně Nathy a Jack raději taktně vysmahne. 
„Přece si nemyslíš, že tě nechám se nastěhovat k tomu cucáku, aby tě osahával.“odpoví mu rozezleně Daniel.
 „Však tobě to může být jedno, svoji noc si měl.“zařve na něho Nathy. 
„Jo jenže ta mi nestačila.“řekne mu. „Proč si myslíš že jsem ti dal ten obojek?“ 
„Já myslel, že …“zakoktá Nathy. 
„Co? Že to je jen upomínka na naši noc?“řekne smutně. „Jde vidět, že jsi ve všech ohledech ještě nevinný. Ne není to jen upomínka. Celou noc jsem nemohl spát a nakonec jsem se rozhodl. Ten obojek znamená, že již někomu patříš, že jsi zadaný. V našem světě znamená to stejné jako svatba, ale než jsem ti to mohl vysvětlit, tak jsi zmizel. Miluji tě a tak pro tebe mám jednu otázku.“Dany vytáhne další obojek z kapsy. „Nechceš se stát mým mužem a taky si mě označit?“Nemá odvahu se podívat do Nathyho tváře a tak sleduje podlahu.
 „Blázne. Taky tě miluju a rád se stanu tvým mužem, ale není to moc brzo?“zeptá se Nathy a ihned se ocitá v Danielovi překvapené náruči.
 „Ne není, patříme k sobě, cítím to.“řekne mu Dany a políbí ho. Sotva se jejich rty oddělí, cvakne okolo Danielova krku obojek.
 „Víš co?“zeptá se ho Daniel. 
„Ne co?“zeptá se Nathaniel v jeho náruči.
 „Jsem nejšťastnější muž na světě.“řekne Dany s úsměvem. 
„To teda ne.“odporuje mu Nathy. „Jsi nešťastnější muž až po mě.“ 
„O tom by se dalo debatovat lásko.“řekne Dany s úsměvem a odnese Nathyho do svého auta.
„Počkej, musím něco říct Mary, ať mě nehledá.“řekne Nathy. 
„Neboj myslím že jim Jack všechno vyslepičil.“řekne Daniel a ukáže ke dveřím, kde stojí jeho sestra, její manžel, Jack i celý tým Domova ve štěstí, všichni se na ně usmívají a mávají.
„Jestli mu ublížíš Dany, tak si mě nepřej.“varuje ho Martin. 
„Neboj, to bych nedokázal na to ho moc miluju.“zařve na něho v odpověď Daniel a pak už konečně společně vyjedou směrem ke svému novému společnému domovu. Cestou minou penzion Glück, kde pro ně vše začalo a oba se šťastně zasmějí při společné vzpomínce na své první setkání, které přece jenom nebylo tak dávno, i když se jim zdá, že se znají celý život.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...........

(Ren, 10. 11. 2010 16:09)

Gomene, ale k téhle povídce už prostě něco napsat musím. Vyjádřím to šesti slovy: Něco tak hrozného jsem dlouho neviděla! Nejenže se Nathaniel chová jak lehká děva od úplného začátku, já vlastně postrádám i pointu příběhu. Kde je tam alespoň nějaký děj? Viděli-Mluvili 3 sekundy-Líbali se-Chtěli na to skočit opravdu nesačí. Zamyslela bych se nad tím, zda-li je pro Tebe spisovatelská kariéra tím pravým.

Re: ...........

(Ichigo Yuki, 11. 11. 2010 15:03)

chapu, zdálo se ti to moc uspěchané, možná je to doopravdy moc uspěchané, ale každý člověk jejinný, každý člověk má jinou osobnost, člověk nemuže psát pořád příběhy dne se každý chová tak jak má a defakto sou tím úplně stejní až na vzhled a co víš možná Nathy je lehká děva a choval se tak nashvál nebo se na první pohled zamiloval, ty si asi zatím lásku na první pohled nezažila co? Taky ti děkuju za to že se zamýšlíš nad mou spisovatelskou kariérou, ale do toho ti nic není a jestly se ti nelíbí jak píšu tak to nečti a taky by mě zajímalo "Ale k téhle povídce už prostě musím něco napsat..." tím asi myslíš že se ti nelíbili ano ostatní povídky, takže nevím přoč jsi četla další, I tak ti děkuju za tvoji kritiku a i za to že jsi ten komentář zanechala hned dvákrát.

...........

(Ren, 10. 11. 2010 16:08)

Gomene, ale k téhle povídce už prostě něco napsat musím. Vyjádřím to šesti slovy: Něco tak hrozného jsem dlouho neviděla! Nejenže se Nathaniel chová jak lehká děva od úplného začátku, já vlastně postrádám i pointu příběhu. Kde je tam alespoň nějaký děj? Viděli-Mluvili 3 sekundy-Líbali se-Chtěli na to skočit opravdu nesačí. Zamyslela bych se nad tím, zda-li je pro Tebe spisovatelská kariéra tím pravým.

----

(Hikari Yukiro, 12. 5. 2010 18:38)

bezva...tahle povídka byla opravdu hezuu!!!Moc se mi líbila...skvělé!

:-)

(Davida666, 10. 4. 2010 16:17)

Super povídka, více takých

...

(Luna, 9. 4. 2010 15:15)

tenhle příběh se mi absolutně totálně líbí =oD...je to opravdu úžasný dílko, i když...na můj vkus šel Nathy s Dannym do postele moc brzo - mělo to takovej hodně rychlej spád, jakobys to chtěla mít co nejdřív za sebou =o)...to ale nemění nic na tom, že se mi to fakt líbí ;o) jen tak dál...těšim se na pokráčko Náhodnýho chodce =o)

Tleskam rucickama.

(Haku, 18. 3. 2010 18:57)

Namky,namky-sa mocinky tesim,ze si napisala pokracovanie,prva cast sa skoncila tak tak jaj,ze to chcelo rychlo dalsiu.Neviem sa dockat,kedy znovu zacnes moju dusicku oblazovat dalsimi poviedkami-krasne pises.