Happy Halloween I.
“Co tě pořád láká na tom lidském světě?”usměje se Fair. “Asi to nikdy nepochopím co?”
“Nejsi sám kdo to nechápe.”usměje se smutně kluk s tmavě modrými vlasy, které vypadaly černě podle toho kde zrovna stál, na svého dlouholetého kamaráda.
“Jen cítím, že tam někdo nebo něco je a čeká to na ně. Je to jako bych byl jen jedna část něčeho většího a ta druhá mi chyběla.”
“Ještě pořád cítíš ten hlas ve své hlavě?”zeptá se po chvíli mlčení Fair.
“Už dlouho jsem ho neslyšel, ale když jsem smutný nebo se něco děje tak mě uklidňuje, ale pořád nevím komu patří, snad vzdálena vzpomínka, které se sem tam objeví.”odpoví modrovlásek.
“Přestaň filozofovat Adame a pojď si dnešek ještě užít.”plácne ho Fair. “Už zítra se brány do lidského světa znovu otevřou a mi ,jelikož už nám bylo 16, už tam můžeme taky jít.”
“Máš pravdu, už zítra se to možná dozvím.”usměje se Adam a spolu zamíří k jeho babičce, alespoň té paní tak říkal. Když byl malý, někdo ho tady odložil, právě před dveřmi oné ženy a ta, když ho našla, se o něho začala chovat jako o vlastního a on ji za to říkal babi. Spolu s Fairem vyrůstal v tomhle kouzelném městě, které neslo název Underground, ale bylo více známe jako Halloween City. Město, které bylo zcela odříznuto od okolí a pouze v den Halloweenu a pár jiných významných dnech se otevírá brána, která toto město propojuje se světem živých. A měl nastat zítra.
“Víš co?”zeptá se z ničeho nic Adam Faira.
“Ne co?”podívá se na něho Fair nechápavě.
“Máš jedenáct večer. Zítra se brány otevřou a já nevím jak ty, ale já si půjdu dát dvacet.”usměje se Adam.
“COŽE?? Nechtěli jsme to jít oslavit?”snaží se ho Fair přemluvit, ale zelenooký Adam se jen usměje a jde domů. Doma však dlouho nemohl usnout, takže si začal číst knihy, aby se alespoň trochu uklidnil a spát šel až ráno okolo šesté hodiny.
Druhý den, když se probudil, se podíval se na hodiny a jen nevěřícně třeštil oči. Bylo 21:30. Jako neřízená střela vletěl do koupelny, rychle se osprchoval a spáchal ranní hygienu. Potom se rychle rozběhl dolů do kuchyně, kde na něho čekala babička a svalil se na židli k jídelnímu stolu.
“Tak co už jsi se probudil?”usmála se na něho. “
Jo, ale jak to teď stihnu babi?”zatvářil se zkroušeně Adam.
“Neboj, já tě na ten autobus do lidského světa odvezu. Ale teď se najez.”postaví před něho talíř s rizotem. Adam všechno rychle zhltl a pak si šel zabalit pár nezbytných maličkostí na cestu.
“Tak já jsem hotoví.”stojí asi o půl dvanácté dole na chodbě Adam.
“Už je taky nejvyšší čas. Takže šup mazej do auta, už jsi tam měl dávno být.”žene ho babička. Zanedlouho dorazí na místo. Zaparkují a Adam už chce vystoupit, když ho najednou babička chytne.
“Jsi si jistý že máš všechno?”ptá se starostlivě. “Občanku? Čísla na centrálu, kdyby se něco stalo?”
“Jo babi neboj, nejsem malej.”usměje se Adam.”Mám tě rád.”políbí ji na tvář a běží k autobusu, který už chce vyjíždět. V autobuse se svalí na sedadlo vedle Faira. Otočí se k oknu a naposledy zamává svojí babičce. Celou cestu k bráněi za ní si s Fairem povídají a plánují co budou dělat svůj první den v lidském světě.
“Yuuuuuuuuuuu kukni.”ukazuje Fair na kostel a nevěřícně třeští oči.”Tam je fakticky kostel.”
“Klidni se Fairi. To že u nás kostely nemáme, neznamená, že by nemohli existovat i když je to úplná zbytečnost a ti křesťani věří snůšce nesmyslů.”usměje se Adam. “Pojď půjdem do obchodního domu, určo tam budou mít věci, co k nám ještě nedorazily.”táhne Faira Adam určeným směrem. Netrvá jim ani půl hodiny a už jsou na místě.
“No ty vole.”rozhlíží se Fair v obchodňáku a kouká na nespočet malých butiků s různým sortimentem.
“To je slabí slovo.”řekne Adam a obdivně pískne. Všude je rozvěšena halloweenská výzdoba. Dýně, košťata, černé kočky, barevně listy, siluety vlků apod.
“Ne jak u nás.”usměje se prohnaně Fair. “Pamatuješ na tu dýni, co jsme spolu dlabali?”
“Ty myslíš tu dýni, co jsme ukradli MacElistrům a po které jsme měli týden zaracha?”usměje se Adam.
“No ještě řekni že to tehdy nebyla sranda?”podívájí se po sobě a oba propuknou v synchronizovaný smích, čímž si vyslouží překvapené pohledy okolí. Jeden pohled však Adama zneklidní. Zvedne oči a střetne s pohled hnědých očí. Zcela ho zaujme povědomá tvář. Ani si toho nevšimne a ta postava stojí před ním.
Komentáře
Přehled komentářů
Co alebo kto ho to vola?Supom dalsiu.
Pěkné...
(Bella, 27. 12. 2009 19:37)Asi se budu trochu opakovat, ale jsem taky křesťanka. Sice mě trochu naštvalo co si o nás Adam myslí, ale jinak se těším na pokračování. Tak prosím rychle piš a děkuji předem.:-)
...
(Amami, 25. 12. 2009 9:22)som síce krasťanka a s vetou: -“Klidni se Fairi. To že u nás kostely nemáme, neznamená, že by nemohli existovat i když je to úplná zbytečnost a ti křesťani věří snůšce nesmyslů.”- by som súhlasiť nemala, ale nejako sa k tomu neviem prinútiť... inak to bola krásna kapitola a teším sa na jej pokračovanie
Zvedava.
(Haku, 17. 2. 2010 19:42)