Yukiina pohádka
Tak žila jednou jedna princezna a ta měla tuze hodně bradavic a beďarů. Žila v jednom vzdálenem kraji a všichni ji řikali Růzenka. Když se narodila předpověděli ji sudičky, že až se píchne, tak se něco stane.
Vesničané i všichni na hradě kdysi dávno slyšeli, že by snad mohla usnout. A protože se nedokázali dívat na ten její zjev, tak ji pronasledovali a snažili se ji píchnout.
Jednoho dne už to Růzenka nemohla vydržet a tak utekla.
Putovala samotinká lesem, až dorazila k jedné chaloupce. Když vešla, uviděla sedm malých židliček, miseček však to znaš.
Vyšla po schodech nahoru do ložnice, a když otevřela dveře, zděšeně se zastavila.
....
uhodneš co viděla Růženka?
...
hmmm těsně
Sedm malých trpaslíků, kteří si nacvičovali Gacktovu kamasutru pro gaye. Trpaslíci si ji ani nevšimli a dal pokračovali ve své práci.
Růženka zdešeně klopýtla a spadla ze schodů, dole proletěla dřevenou podlahou, až do sklepa.
Na stěně nahmatala světlo a rozsvítila.
To však neměla dělat.
Rozhlížela se po sklepě, který spíše připomínal sado-maso místnost. Okovy, bičiky a různé nástroje.
Najednou se otevřely dveře a do sklepa vešla postava
...
kdo to jen mohl být?
...
Do pokoje vešla nádherna křehka panenka, pleť světlou jako snih, vlasy černé jako eben a rty rudé jako krev. Celkový dojem křehke panenské panenky narušovala jen vyhrnutá sukně a ruka, která si drbala chloubu v rozkroku.
...
Jméno této nádherné transky bylo??? Sněhurka.
...
Sněhurka zavadila pohledem o Růženku, to mu však nezabránilo se dál drbat.
Spíše jestě chytil urputnější snahu a jakési prasečí choutky.
Pomalu si sundával oblečení, ale to už naší Růže došlo, co bude chtít dělat a radši vzala nohy na ramena.
Daleko se však nedostala, její úprk byl zastaven o jeden nádherný elfský výrostek jménem Legolas. Růža mu ihned začala vysvětlovat, co se stalo, ale jeho spíše zajímalo, co mu to Gandalf s Frodem strkají do prdele.
Růža se už potřetí tento večer dala na úprk. Jenže se nacházela v kouzelnem lese a tudíž se po pár okamžicích ztratila.
Jak tak bloudila, došla na paseku, kde stálo do půl kruhu 12 chlapů. Všichni zbystřili a jeden z nich se zeptal:
"Tak holčičko, co más nejraději za ovoce?"
Růža se zděšeně zmohla na koktavou odpověď:
"Jahody."
To jeden z nich vystoupil:
"Tož, já su nějaky červen, v mém měsíci roste plno jahod, jestli chceš, nějaké ti dám."
To se objevily hromy, blesky a na zem se snesl David Bowie ala skřitkovský král.
"Červne, ty demente, ona nemyslí jahody jako jahody, ale jako Jahodové dny, neboť představují její dospělost."
Jeden z 12 se začne smát a David se na něho dopáleně otočí:
"TY se nesměj Hideto, až skončíš s dnesni šichtou Prosince, tak tě čekam na hradě, ještě jsme nedořešili včerejšek a věř mi,jsem už zase připravenej a pri chuti! Hlavně nechoď přes labyrint jako minule, tobě s tím tvým IQ to bude trvat rok, než se dostavíš a já Miyaviho v postely zase nechci, má moc velkou prdel. A neumí kouřit."
Růža se pomaličku zase plíží pryč, když najednou uprostřed lesa spatří dveře s napisem 483.
Pomaličku otevře dveře, ale to už ji nenechavé ruce uchopí a vtáhnou dovnitř. Uvnitř je tma, s prominutim, jak v prdely.
Celou noc ji někdo ošmatává, olizuje, ale to patři mezi ty méně zábavné věci.
Byla i několikrát znásilněna. Kým, čím však nevěděla. A nejhorší na všem bylo, že se jí to líbilo.
Ráno se probudila a cítila se divně. Rychle vstala z postele a ani si nevšimla ze se v ní válí Bill a Tom Kaulitzovi.
Něco se jí dole houpalo.
Podívala se a nevěřícně třeštila oči na penis, který ji přes noc vyrostl. Došla k velkému zrcadlu a nevěřícně se na sebe dívala.
Už nebyla ona, ale on.
Vysoký, štíhlý, blonďatý, modrooký a s chutí dat si pivo a začít do něčeho mlátit.
Najednou se ji rožlo. Sudičky řekly píchnout, ale neřekly jak. To jen těm málo zvrhlým nedocvaklo, že se nejedná o píchání.
Tak tohle je ta změna, co měla nastat. Stal se z ní nádherný chlap. Chvíly uvažovala a pak došla k názoru, že si musí změnit jméno. A z ošklivé Růženy se stal Shin.
Po chvilce se probudili i Tom s Billem a jako by neměli nic lepšího na práci, tak se znovu vrhli na Shina, ale tentokrát nedošlo k znasilněni. Vše bylo dobrovolné.
A jestli ještě nezemřeli, tak píchají až do dnes.
22:51 - 23:42
Tímto chci poděkovat svému "Velkému bráškovi" Yuki, že (i když vím, jak neskutečně jsem někdy příšerná) mě vždycky dokáže povzbudit a zvednout mi náladu, něčím jako je tato "pohádka".
Mám tě moc ráda :-*
Přepis se konal z icq, doufám, že jsem opravila všechny Yukiny překlepy a ignorování pravidel češtiny xD
P.S: Až vydýcháte záchvat smíchu, napište Yukince komentáře, bude ráda! Aki
Komentáře
Přehled komentářů
tak to je hustý... já z toho dostala upe záchvat smíchu a ještě tak půl hodiny sem se smála.. než sem tohle dokázala napsat
Pa...Pa..Pa...PARÁDA
(rejsek, 21. 8. 2011 11:34)zatím jsem četla jen pohátkovou část, ale jakmile jsem se dostala ke Kaulitzum začala jsem se nehorázně řehtat =D. S jistotou, sobě vlastní, mohu říct jen jedno - takovou pohádku jsem opravdu ještě nečetla =D.
O_o
(Ebika, 5. 12. 2009 0:18)K tomu emám co říct jsem mrtvá*válí se smíchy a skácí se na zem, z očí ji vytrysknou slzy*
Teehheee =D
(Lady-Shadow, 2. 12. 2009 18:25)Vy úchylačky jedny, senzační, parádní a já jsem z toho málem spadla ze sedačky i s notebookem, nehledě na tázavé pohledy rodičů, Sněhurka byla nejlepší =D
:-)
(Atthea, 28. 11. 2009 16:39)nádherně jsem se pobavila ale až po tom co jsem rozdýchala šoky :DD
...
(Amami, 24. 11. 2009 9:16)tak takto som sa už fááááááááááákt dlho nezasmiala!!!!! hlavne na tej poslednej vete... šťastnie, že nikto nie je doma, lebo by som asi skončila na psychiatrii (akoby som tam už dávno nepatrila) ale inač to bola krásna poviedočka
Nářez
(Sayuri , 25. 9. 2011 12:41)