Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Nathaniel I.

13. 2. 2010

“Přece nebudeš na Valentýna sám? :-O” čte Nathaniel komentář ke svému příspěvku na facebooku.
“Jo bohužel budu. L xD”píše ihned odpověď. Za chvíli se dočká dalšího komentáře opět od svého dlouholetého kamaráda Grega.
 “Tak už nebudeš :-* ve dvanáct tě vyzvednu, pomůžeš mi v kavárně xD o Valentýnu tam bude stejnak frmol …” Chvíli na to třeští oči, ale pak si řekne: “Ale co? Stejnak by nic nedělal.” Takže neváhá a ihned odepisuje. “Dobře čekám tě xD”. Chvíli ještě surfuje na netu, než ho nakonec vypne a jde si lehnout. Po cestě koukne na hodiny je deset, ale on už je celkem unavený. Lehne si a za chvilku už spí.

V neděli 14.2. na svatého Valentýna to v jeho pokoji vypadá jako kdyby tam uhodila atomová puma. Všude se válí oblečení a doplňky a on uprostřed toho bordela stojí a hledá co na sebe. Nakonec to vzdá popadne černé kalhoty a fosforově červené triko s černým srdcem na hrudi. Přece jen bude Valentýn. Nahází všechny své věci zpátky do skříně a zcela si nevšímá toho že je na hromadě. Prostě ji popadne a nacpe ji tam tak jak je. Však on až bude mít čas a bude se nudit si to ve skříni zas srovná. Pak přejde do koupelny, kterou má vlastní, i když stále bydlí s rodiči. Jo jo, je mu sedmnáct no za pár měsíců mu bude už osmnáct, studuje na Gymnáziu, na kterém bude příští rok už maturovat a do té doby než se tak stane bydlí s rodiči. Před zrcadlem se zastaví. Blonďaté dready si stáhne do koňského ohonu a opláchne si jemně opálený obličej. Do pokožky na obličeji si nakonec vetře dětský olejíček, ten se mu pochvíli vstřebá, takže po sobě nezanechá žádné stopy. Neví proč, ale má strašně citlivou pokožku a tak mu nezbývá nic jiného než tohle. Podívá se na svůj obličej a znechuceně si odfrkne. Pokožku má jemnou a bez chybičky jako porcelánová panenka, kdysi ho to neskutečně sralo a tak si několikrát poškrábal, pořezal a popálil obličej, ale nic nepomohlo, vždy se mu rychle zahojil a nezůstala ani jizvička, takže to nakonec vzdal. Naposledy se na sebe podíval, pak sešel dolů do kuchyně se naobědvat. 
“Ahoj mamy.”pozdravil a lípnul svou mamku, která stála u plotny, na tvář. “Co dobrého vaříš?”
“Nic.”usměje se na něho. “Právě jsem dovařila.” vysvětlí a podá mu talíř naložený spagetami se špenátem a natvrdo uvařeným vajíčkem nakrájeným na male kousky. 
“Díky mami.”usměje se Nathaniel a jde si sednout ke stolu. Za chvíli přijde i otec a jeho dvojče Damien a napodobí ho, nakonec si ke stolu přisedne i mamka. 
“Tak co máš dneska v plánu, Nathy, Dami?”zeptá se taťka. 
“No já se chystám k Philipovi na filmoví maratón. Co ty bro?”usměje se Dami. 
“No dneska mám pomáhat Gregorovi v kavárně. Vlastně “podívá se na hodiny “by měl za chvilku pro mě přijet.” Jako na povel zazvoní zvonek u dveří.
 “Tak o asi bude on.”usměje se mamka a jde otevřít. “Jo měla jsem pravdu.”řekne po chvíli a vejde do kuchyně s Gregorem v patách. 
“Sorry asi ruším při jídle.” usměje se omluvně. 
“Ne ne, stejnak už jsem dojedl tak můžeme vyrazit.”usměje se Nathaniel a dřív než mamka pozve Grega na oběd, ho vytlačí z kuchyně. Na chodbě popadne bundu, nazuje boty a venku pak nastoupí do auta. 
“Tak to bychom měli za sebou.”usměje se na Grega. “Můžeme jet.” 
“Nahodou, tvoje mamka je fajn, trochu moc akční ale fajn.”usměje se Greg a oba propuknou v smích. Za chvilku dojedou do kavárny. Zadním vchodem vejdou do budovy a vyjedou výtahem až do posledního patra na kterém se rozkládá kavárna. 
“Tak.”řekne Greg a přejde k baru. “Protože vím jaké si nemehlo když dojde na přístroje, kuchyň a přípravy pití, budeš dělat číšníka. Stoly jsou očíslované aby sis líp zapamatoval kam co donést.” postupně mu ukazuje jaký stůl má jaké číslo a Nathy jako pilný student ihned pochopí princip očíslování.
”Tak jo a ještě zimní terasa.” usměje se. “Původně to byl balkon ale nechal jsem ho zasklít a zvětši vchod, takže vypadá jako součást místnosti a můžeme ho využívat i té kose.” Na chvíli se zarazí a pak se otočí a zamíří do skladu z níž přinese pár krabic. 
“Na vem si jednu a pomož mi to tady vyzdobit. Běž třeba na terasu.”poručí Nathanielovi. Ten se usměje a bez odporu zamíří daným směrem. Na terase je plno Vánočních Hvězd, které jsou právě v plném květu. Nathy se usměje, ta rostlina je jeho nejoblíbenější. Položí krabici na stůl a otevře ji. Vytáhne z ní srdcovou girlandu. Chvíli se zamyslí, než ji pověší nahoru ke stropu terasy. Rozvěsí ještě k nim světla a na část zdí, které tam ještě zůstaly, dá velké svítící srdce. Rozhlídne se po místnosti. A vejde do druhé místnosti. Zarazí se a obdivně hvízdne.
“Díky za projev obdivu.”směje se mu Greg. 
“No jo.”usměje se Nathy. 
“Taky máme nejvyšší čas, je jedna otevíráme.”jako na povel se dveře výtahu otevřou a jim vejdou první zákazníci.

Nathaniel se celý den nezastavil. Celý den bylo rušno. K večeru, kdy venku tma, přišel zákazník, co si jako první sedl na terasu, k Nathyho údivu přišel sám. Celý den chodili páry či menší skupinky, ale on přišel sám. Na nic nečeká a vyjde za ním s nápojovým lístkem, ten mu s úsměvem podá. Pak se vrátí zpět k baru a vyřídí pár jiných objednávek. Nakonec vyrazí i pro objednávku toho samotáře. 
“Dobrý den. Co si budete přát?”zeptá se. 
“Vás. Ale to asi nenabízíte, protože nejste na lístku, takže bílou čokoládu.”usměje se na něho z odzbrojujícím úsměvem. Nathaniel celý zčervená. 
“Jistě.”řekne chraptivě a rychle zdrhne z terasy. U baru se na něho podívá překvapeně podívá Greg. 
“Co se stalo? Proč jsi tak červený?”zeptá se ihned. 
“Nic nic. Jednu bílou čokoládu.”zarazí ho Nathy, nemá totiž náladu něco vysvětlovat. V duchu mu však zazní hlas jeho dvojčete.
“Co se děje, bro? Víš že jsi málem přived infarkt?”zeptá se ho v myšlenkách Dami. 
“Nic, jsem v pohodě jen mě něco překvapilo.”odpoví mu v myšlenkách. 
“Dobře, ale už to nedělej.”ukončí debatu Dami a odejde s jeho hlavy. Neví proč ani jak, ale tuhle schopnost už mají odmalička. Jsou propojení a co se stane jednomu i ten druhý to ucítí.
“To byl Dami?”zeptá se ho Greg. 
“Jo, jen se vylekal.”odpoví mu. Greg, Philip a jejich rodiče byli jediní kdo o tom propojení věděli. 
“Tady je ta čokoláda.”postaví mu Greg šálek na tácek a postrčí ho směrem k terase. 
“No jo, já už jdu.”vyplázne na něho Nathy jazyk a jde. Zhluboka se nadechne, dojde k jeho stolu. 
“Tady je vaše čokoláde.”postaví čokoládu na stůl. 
“Děkuji.”usměje se na něho ten zákazník.
 “A ..”sbírá Nathy odvahu. 
“Ano?”otočí k němu svou tvář neznámí. Nathy se mu zahledí do očí a pak ho políbí. 
“A tady váš zákusek.”řekne Nathy, když se jejich rty oddělí, do dlaně mu vtiskne lístek s telefonem a odejde. V duchu si oddechne, že tam nejde z druhé části kavárny vidět. Dál obsluhuje a čeká. Pak zase zajde na terasu jestli on něco nepotřebuje. Dojde k němu a vidí, že akorát dopíjí své pití. V duchu si povzdechne, že už asi odejde. 
“Přejete si ještě něco?”zeptá se však s úsměvem. 
“Jistě rande s vámi dnes v deset v Cinemaxu a účet.”usměje se a jeho ruka se ho dotkne na tváři. 
“Platí a ta čokoláda dělá 40 korun. Doufám, že se vám tady líbilo a přijdete zas.”usměje se Nathy.
 “Jen pokud tu budeš obsluhovat ty.”usměje se jemně ho políbí na rty a zmizí. Na stole po něm zůstanou jen peníze a to tisícovka. Dojde zpátky k baru a tam se ho Greg zeptá zda ten muž zaplatil, když tak rychle zdrhl. Nathy mu jen zkoprněle podá tisícovku, Gregor jen obdivně pískne a řekne něco ve smyslu, že se mu asi u nich líbilo.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Recenze

(Jan Tokar, 5. 9. 2011 10:07)

Joo docela fajn jen tak dal

Yuki...................

(Haku, 23. 5. 2010 18:43)

Pjosim,pjosim,smutne kukam...mam strasne rada tuto poviedku...nenapises ku nej pokracovanie...strasne sa na nu tesim,okuzlila ma.

úúúžžaa

(vampire, 15. 5. 2010 16:21)

tak tohle je taky uža povídka jen by to chtelo nejake pokracko hezky pises:-)) tesim se jaky bude to rande:-))

Další dílek, prosíííím :)

(Mizuki , 12. 5. 2010 1:47)

No tak Yuki už nás nenapínej a dej sem další pokráčko :)-

Este!

(Haku, 17. 2. 2010 19:15)

Boze,to je fantazia,este,prosim,prosim dalsiu.